Vyhněte se zbytečné otravě a naučte se spolehlivě rozeznat růžovku od tygrovky
Jak poznáte muchomůrku růžovku?
Klobouk může mít bělavě růžový, zaokrovělý, téměř hnědý nebo i světle hnědozelený, s našedlými bradavčitými zbytky vela (plachetky) a vždy alespoň místy s růžovými či růžovohnědými skvrnami.
Na třeni je výrazný prsten, který je na povrchu zřetelně rýhovaný (jako okraj desetikoruny).
Na spodu je třeň rozšířený a na povrchu zahnědle růžově skvrnitý.
Málokdy najdeme růžovku zcela zdravou, obvykle je alespoň v bázi třeně červivá, přičemž požerky mají taktéž růžové či růžovohnědé zabarvení.
Jak si růžovku nesplést s tygrovkou
Existuje způsob, jak obě houby bezpečně rozeznat. Základním znakem je límeček neboli prstýnek pod kloboučkem. Ten mají obě dvě, ale muchomůrka růžová má límeček vroubkovaný. Jsou to rýhy podobné těm, jako jsou ze strany na minci. Muchomůrka tygrovaná má límeček vždy hladký. Pokud je tedy límeček hladký nebo si nejste jistí, nikdy houbu neberte!
Rozdíl v límečku je zásadním rozlišovacím znakem, dále vám pak napomůže, že růžovka má vždy na sobě růžovou barvu, ať už na kloboučku nebo na třeni (noze). Ale jen na tento znak se nespoléhejte, rozhodující je límeček.
Na co si dát velký pozor
Může se stát, že v lese narazíte na skupinku hub, určíte tu první a ostatní už jen sesbíráte. A to může být osudová chyba, protože muchomůrka tygrovaná ráda roste dohromady s růžovkou. Každou houbu tak zkontrolujte zvlášť, vyhnete se pak pozdějším zdravotním komplikacím.
Růžovka nebo šedivka?
Blízkou příbuznou růžovky je muchomůrka šedivka, která má také rýhovaný prsten, ale klobouk je šedohnědý a šedé tóny jsou patrné i na třeni. Růžová barva není nikdy přítomná. Šedivka je podstatně horší jakosti než růžovka, protože má dužninu s jakoby sklepním nebo bramborovým pachem, který ji předurčuje především jako možnou přísadu do bramborové polévky. Její výhodou je, že roste i za suššího počasí, nebývá červivá a v jehličnatých lesích je v létě dosti hojná.
