Postavte si chatu nebo chalupu ze slámy, dřeva a hlíny. Vydrží vám desítky let
Slaměné domky se v posledních letech dost rozmohly. Není to však žádná novinka, protože vznikaly už v minulosti a nyní se k tomu lidé jen vracejí. Sláma je totiž ekologický a stavebně izolační materiál, který je zdravý a neškodí životnímu prostředí. Stavby jsou navíc jednoduché, takže si s nimi poradí i zručný člověk.
Ekologická likvidace
Pokud byste chtěli ve slaměném domku i žít, rozhodně vám to bude šetřit peněženku. Takové bydlení totiž přináší velké úspory v energiích. Navíc jakmile je dům ve špatném stavu, můžete ho lehce a snadno ekologicky zlikvidovat.
Je více typů slaměných domů. Je možné ho postavit tak, že naskládáte balíky slámy na sebe a omítnete je z obou stran omítkou. Více užívané jsou ale stavby kombinované se dřevem. Dřevo tvoří nosnou konstrukci. Mezi trámy a fošny se pak vkládají balíky slámy jako izolant.
Ke stavbě se používá běžná lisovaná sláma, jakou mívají zemědělci. Nejvíce kvalitní je žitná, potom pšeničná a ječná. V České republice se nejvíce používá pšeničná. Není nutné slámu ani balíky nijak speciálně upravovat. Důležité však je, aby byla sláma suchá!
Díky vysokému obsahu křemíku je sláma málo náchylná k hnilobě. Proto se používá jako podestýlka pro zvířata a v minulosti fungovala jako dobrá střešní krytina. Balík by měl mít necelých 100 kilogramů na metr krychlový, kdy vrcholí křivka propustnosti tepla.
Správná váha
Výjimkou je nosná sláma, která by měla mít kvůli pevnosti kolem 150 kilogramů na metr krychlový. Pokud je slaměný dům dobře zastřešený a odizolovaný od zemní vlhkosti, může vydržet i desítky a možná třeba i sto let.
Jako povrchová úprava slaměných balíků zvenčí i zevnitř se používá hliněná omítka tvořená pískem a jílem. Jíl je jako pojivo a písek jako plnivo. Jedním z nejzásadnějších faktorů pro hliněné omítky je poměr jílu v jejich složeních. Jíl by měl tvořit pět až deset procent.
Správný poměr
Nízký obsah jílu může způsobit, že omítka nebude dobře držet. Naopak více jílu může mít za následek smršťovací trhliny při vysychání, takže si dejte pozor, ať máte poměr správný. Důležitá je také zrnitost písku, druh jílu a způsob pracování a druh příměsi.
Mezi často používané organické příměsi omítek z hlíny se řadí konopná nebo slaměná řezanka, vlákna, zvířecí srst a případně piliny. Takové doplňky snižují možnost vzniku smršťovacích trhlin. Pokud to s nimi ale přeženete, riskujete nižší přilnavost omítky. Omítku z hlíny můžete zrecyklovat. Rozmícháním zatvrdlé směsi znovu dostanete použitelnou hmotu.
Hliněná omítka umí regulovat vlhkost vzduchu. Prospívá i alergikům, protože pohlcuje škodlivé látky jako třeba cigaretový kouř a podobně. Omítky také konzervují dřevo, protože mají schopnost udržovat přirozenou vlhkost a hromadit teplo. O žumpě, nebo septiku na chatě jsme psali zde.
