Chováte včely? V zimě s nimi není moc práce
Když je zima, včely se semknou do takzvaného zimního chomáče. Je to shluk včelích těl s matkou uprostřed. V něm včely udržují teplotu usilovným bzučením. Jedinci na okraji chomáče jsou vystavení chladu, takže se průběžně střídají s těmi uvnitř.
Tak je to pořád dokola. Stává se však, že to některá z včel nevydrží a uhyne. Potom spadne na dno, proto se žádný včelař nesmí v zimě děsit toho, když dole v úlu najde vrstvu mrtvých těl. Není to nic nenormálního, naopak je to obvyklá věc.
Aby včely bzučení, kterým udržují teplo, vydržely, celý chomáč se pohybuje po zásobách medu, otevírá je a konzumuje. Právě kvůli tomu včely zásoby celé léto nosily a pracně konzervovaly odpařováním. V zimě se pak zásoby postupně spotřebovávají do doby, než se na jaře udělá teplo.
Přestože včelí bzučení je pořádně slyšet, zase tolik zásob na něj nespotřebují, protože med je výživná potravina. Pravý nápor pro včely nastává v lednu, kdy matka opět začíná klást a vychovávat nové včely. V tomto období se spotřeba přinejmenším zdvojnásobí. Je tak paradox, že včely spotřebují více zásob při mírné zimě, protože při ní matka začne plodit dřív.
Ideální zima pro včely je krátká a mrazivá. Matka začíná plodit už v zimě, aby na jaře měla náskok a první snůšku využila na maximum. Na jaře bývá různé počasí, a proto když je hezky, včely toho řádně využívají. Jakmile se otepluje, včely mohou pomalu vylétnout hledat první kvítky. Jak na včelaření jsme psali zde.
