Mini prasátka se čím dál častěji stávají v některých domácnostech náhradou za tolik rozšířené psy a kočky. Přesto stále ještě není tenhle domácí mazlíček veřejnosti všeobecně znám. O mini prasátkách tak mají lidé často falešné představy.

Miniprasátko je jako člověk všežravec, ale dává přednost vegetariánské stravě. Pokud je necháte, dokáží sežrat úplně všechno. Buďte ostražití. Mají nezměrný apetit, který musíte ve vlastním zájmu regulovat. Rádi mlsají, ale nedopřávejte jim příliš často, aby se z Vašeho miláčka nestal obr. Optimální váha prasátka je kolem 10 – 15 kg., v dospělosti i 20 – 30 kilo. Překrmeným prasátkům se prověšuje páteř a nevypadají hezky. Nejlepší je pestrá a vyvážená strava složená z ovoce, ovesných vloček, těstovin, trávy, obilovin a chleba. Můžete jim dopřát také granule, vařenou zeleninu a rýži. Dejte si pozor na semena a kukuřici, po kterých rychle nabírá na váze. Prasátko potřebuje také dostatek vody. Krmte je maximálně dvakrát denně. Střídmá strava prasátku prospěje. Za předpokladu vhodné stravy trvá jejich život kolem 15 let.

Prasátka jsou nesmírně inteligentní zvířátka a umí být úžasnými společníky. Velice rychle (pár dní) se naučí hygieně. Budou se venčit na určeném místě (např. kočičí záchod) nebo budou chodit ven jako pes. Vychovávat prasátko vyžaduje obrovskou dávku trpělivosti a laskavé důslednosti. Problémem je vrozená prasečí nenasytnost a zvědavost. Prasátko například velmi rychle pochopí, že nesmí otevírat ledničku a samovolně se obsluhovat, přesto to bude stále zkoušet! Většinu prasátek nemůžete nechat samotné v bytě, např. když půjdete do zaměstnání, protože naschvál udělají takový nepořádek, jaký si ani nedovedete představit. I kdybyste se stavěli na hlavu, bude se to opakovat vždy, když je necháte samotné. Prasátka vyžadují velmi mnoho kontaktu s majitelem a neradi zůstávají osamocena.

Případní zájemci o chov si můžou vybírat z různých barevných variací -od obligátní černé, přes strakatou, šedou až po raritnější bílou.

Sehnat veterináře

Je trochu problém najít prasátku "obvoďáka". Hodně veteriářů nemá s podobnými zvířaty praxi; vzhledem k tomu, že chov miniprasátek není u nás ještě tak rozšířený jako například v Německu, je zkušeností méně. Navíc ne každý městský veterinář specializující se spíše na psy, kočky, křečky či morčata je ochoten oprášit skripta ze školy a hledat nové informace na internetu.

Volba správného lékaře je velmi důležitá, protože i tak banální zákrok jako odběr krve je u prasátka velký problém.

Neméně důležitá je otázka kastrace. Většina majitelů prasátek v zahraničí kastraci doporučuje. U prasátek chovaných jako pet zvířata v USA je kastrace dokonce zákonem nařízena.

U prasečí slečny je třeba rozhodnout se velmi rychle - dokud je malá. Čím je prasečí slečna větší, tím se prodlužuje doba pooperační rekonvalescence a stoupá riziko komplikací. Kastrace u prasečích slečen se doporučuje hlavně z preventivních důvodů - jsou náchylné k chorobám reprodukčních orgánů. U prasečích kluků na věku zas tak nezáleží. I když čím dřív se rozhodnete, tím líp.