Dobře vlastnoručně vydlážděný chodník přinese spoustu uspokojení: kutilskou pýchou nás naplní kdykoliv po něm jdete domů, vyprovázíte návštěvy anebo je prostě počasí pod psa a vy si představíte, jak kličkujete mezi blátem a kalužemi. Nezvrtnete si na něm kotník ani nezamažete boty či střevíčky. Pokládka chodníku ale vyžaduje pečlivost a taky základní fyzičku.

Na jeho stavbu budete potřebovat kamenivo na ložnou vrstvu, písek do spár, rýč, lopatu, lať, pěch na ztužení, gumovou palici a koště.

Podklad je důležitý

Vydlážděný chodník vypadá skvěle, ale dobře a dlouho může sloužit pouze v případě, že neodfláknete přípravu na jeho položení. Znamená to betonové dlažbě připravit pevný a rovný podklad. Na zvoleném místě strhnete drn, odstraníte vrchní vrstvu zeminy a podklad srovnáte a utužíte pěchem: použít můžete vibrační desku nebo tak zvanou „žábu“, a tady ještě v nejhorším případě vystačíte s širokým kůlem nebo podobným dusadlem (což ale bude docela fuška).

Dlažbu ukotvíte v kamenivu

Podkladové vrstvy budou složené podle budoucího určení, existují na to dokonce normy, jimiž je radno se řídit. Jiný základ má automobilové stání, jiný třeba příjezdová komunikace, ale my si ukážeme, jak postavit dílo nejjednodušší – chodník. Ložná vrstva bude ze štěrku frakce čtyři až osm milimetrů a silná asi čtyři centimetry. Okraje dlážděné plochy však vymezíte – nejlepší jsou ocelové vodící tyče, ale mohou to být i latě či prkna. Na ni nasypete kamenivo a povrch stáhnete latí. Udělat to pořádně, dá trochu práci.

Vibrační desku využijete až třikrát

Chodník proužkovaný jako ponožka by byl jistě originální, ale odborníci doporučují dlažební kostky na plochu vyskládat z více palet, protože se jednotlivé šarže mohou od sebe barevně mírně lišit, a vytvořený „melír“ vypadá hodně dobře. Dlažební bloky usadíte v ložné vrstvě gumovou paličkou. Do štěrku je prostě vklepnete, případné výškové nerovnosti srovná nakonec dusadlo. Spáry mezi dlažbou vymezíte rovné a pravidelné. Do nich musí přijít písek, který to všechno sváže. Dbejte na to, abyste při usazování nenarušili ložnou vrstvu, takže pracujete před sebou, čili klečíte na již zadlážděném povrchu. Vůči okrajům by dlažební bloky měly přečnívat asi o jeden centimetr – což se srovná s okolím po zhutnění plochy, na které nastal právě čas. Tady už bude použití ručního pěchu problematické, dobře vám ale může posloužit vibrační deska – samozřejmě s gumovou podložkou.

Trochu písku si nechejte

Spáry k obrubníku dělejte co nejmenší – asi do půl centimetru. Podél okrajů se doporučuje použít speciální krajové prvky. Jinak musíte bloky řezat, což sice jde, ale není lépe věc spočítat, aby to nebylo nutné? Položenou a zhutněnou dlažbu zasypete do třetiny výšky čistým křemičitým pískem frakce 0 až 2 mm. Písek důkladně smetete z povrchu, abyste dlaždice při dalším hutnění nepoškodili. Nakonec „hladinu“ čistého písku kolem položené betonové dlažby dorovnáte tak, aby mezery byly zcela vyplněné. Nejlepším pomocníkem nám bude obyčejný smeták. A bude hotovo – jen nějaký písek si necháte, protože po půl roce jím na vašem senzačním chodníku doplníte to, co si z něj odnesl vítr a vyplavil déšť.