Mývalky jsou v módě

Líbí se vám velké kočkovité šelmy a nejraději byste si domů pořídili tygra? To asi nepůjde, jako společník do bytu je přece jen lepší kočka domácí. Kdo chce malého tygříka, může si pořídit některé velké plemeno. Oblíbené jsou nyní mainské mývalí.

Nejde o žádné nově vyšlechtěné plemeno, ale o jedno z nejstarších z amerického kontinentu. Na severovýchod do státu Main přicházeli v 17. století přistěhovalci z Anglie, Ruska i Skandinávie a na lodích s nimi připluly i kočky. Právě křížením velkých ruských, britských a severoevropských plemen vzniklo nádherné, mohutné dlouhosrsté plemeno.

Mainky nebo mývalky, tak jim zkráceně říkáme dnes. Původně to byly vynikající lovkyně přizpůsobené drsným podmínkám života a kus této povahy si v sobě nesou dodnes. Chovat mainskou mývalí v bytě, odkud nemůže na toulky za dobrodružstvím, se moc nehodí, trochu volnosti prostě potřebuje.

Odvděčí se vám přítulností a nekonečným tichounkým mňoukáním – to je totiž trošku jiný způsob předení, který mývalky používají oproti jiným kočkám.

Výhodou je, že dlouhá srst a mohutný chlupatý ocas netrpí moc na zacuchávání, protože mývalky mají srst hladkou. Stačí občas důkladně vyčesat. Typickými znaky jsou velké špičaté uši se štětinkami připomínajícími rysa a velké lehce šikmé oči.

Barvy mají mývalky nejrůznější od želvovinové přes bílou, zlatou až po šedě mourovanou, samozřejmě i v kombinacích. Až budete chovat miláčka na klíně, přejeme pevná kolena – mainky váží běžně sedm kilo, kocouři někdy až dvanáct.