Nejnovější

Vodní kámen zlikviduje konvici, myčku i pračku. Zatočte s ním některou z osvědčených metod

Zahradní architekti dělí zahrady zpravidla do osmi hlavních kategorií (ve světě by se našly ještě minimálně dvě až tři jiné, protože vycházejí z odlišných podmínek různých klimatických pásem. My se budeme držet zeměpisné šířky naší). Pokud si plánujte nějakou pořídit či vybudovat, možná vám k základní orientaci následná charakteristika toho, jak která zahrada má vypadat, pomůže.

Orientální zahrada

Orientální zahrady měly být původně jakousi zmenšeninou krajiny. Jelikož se budovaly ale pouze uvnitř klášterních objektů, bez spojení s okolním světem, každý, kdo bude chtít tento styl zachovat, bude muset bedlivě dbát na detaily – každá maličkost nebo titěrnost má své opodstatnění. K dokonalosti lze zahradu ladit i včetně typických lucerniček, pagod a různých klenutých můstků. Chce to tedy prostor a podmínky.

Do této zahrady se hodí rostliny označené druhovým jménem „japonica“, ale i druhy s vodorovnou strukturou větví (Cornus kousa). Dominantní roli podle architektů v této zahradě hrají tvary listů a odstíny zeleně. V orientální zahradě by neměly chybět ani typické dřeviny jako japonské převislé vrby, javory, růžově kvetoucí japonské třešně sakury. K dokonalosti pak lze vše dotáhnout kombinací s bílou barvou. V bílé barvě by měl být například i štěrk.

Předměstská zahrada

Tento typ zahrady je v současnosti nejčastěji projektovaným a zakládaným typem. Souvisí to s rostoucími satelitními městečky. Zahrada, která tady vyroste, může v sobě snoubit prvky všech ostatních typů zahrad.

Dobré je však respektovat alespoň částečně okolní přírodu a nesázet před dům pestrolisté kultivary vysokých dřevin. Barevnost je doporučována maximálně v patře trvalek. I tvrdé materiály je třeba vybírat s rozvahou, aby ladily s cestou uvnitř zahrady, s fasádou a alespoň trochu s okolím.

Zvláštní požadavky u tohoto typu zahrady nejsou kladené ani na rostliny. Dbát by se mělo jen na to, aby nebyly míchány dřeviny původem z odlišných biotopů. Stává se to a působí to pak nesourodě a nepřirozeně.

Vodní zahrada

Jak název napovídá, tato zahrada může být jak přírodní s rybníky, potoky, tůněmi, tak i moderní, s formální vodní nádrží, kanálem inspirovaným maurskými zahradami nebo takzvaným streamerem. Podle toho se řídí i celkový design. Dodat správnou energii zahradě mohou v tomto případě pouze některé druhy rostlin. Zejména ty, které se přirozeně u vody vyskytují na původních svých stanovištích. Z dřevin to jsou desítky druhů vrb, některé olše. Patří sem ale i vodní kosatce, šípatky, žabníky, orobinec, lekníny, blatouchy.

Venkovská zahrada

U této zahrady je důležité volit hlavně domácí typy rostlin. Jednoduchý sortiment, omezený na několik málo druhů, které pěstovali už naši předci, nevyžaduje mnoho vaší energie a dává prostor pro uvolněné snění třeba na houpací lavici pod stromem. Navíc poskytne vůně, plody a ještě pastelové barvy. Jedná-li se o velkou zahradu, jabloňový sad s polokmeny, květnatá louka, kosená ručně, všemu dodá pravý venkovský ráz. Přidáte-li pár záhonků zeleniny, záhon zelených natí nebo bylinek a keř černého bezu, zahradu tohoto typu budete mít dokonalou.

Přírodní zahrada

Přírodní zahrada, jak už sám název napovídá, může existovat uprostřed anebo alespoň v těsné blízkosti přírody. Je inspirována čistou přírodou, v souladu s přírodou a pro lidi, kteří přírodě rozumí a dokáží s citem používat přírodní principy hospodaření.

V přírodní zahradě je pěkné, přirozené a dokonce žádoucí nechat trochu nespoutaného chaosu. Původním rostlinám a klidně i dřevinám můžeme dovolit do určité míry zaujímat nová stanoviště samovýsevem.

V tomto typu zahrady se mohou za určitých okolností pěstovat i rostliny běžně pokládané za plevele, jako je třeba devětsil, lesní jahody nebo hluchavka. Po jejich rozšíření na větší ploše vypadá pak zahrada mnohem přesvědčivěji a přirozeněji.

Užitková zahrada

Jde o zahradu, která dává „zahradníkovi“ užitek v podobě vypěstovaných produktů. Poskytuje také relax, ale ocení ho hlavně příznivci aktivního odpočinku. Pokud nechcete denně ztrácet čas zaléváním, okopáváním, pletím, pak tenhle typ zahrádky pečlivě zvažte. Rozhodnete-li se pro ni, pak věřte, míra radosti z výpěstků bude přímo úměrná jejich hmotnosti. Proto se vyplácí pěstovat i velké plody, kterým nevadí, když je denně nezalejete a které nepatří do jídelníčku škůdců.

Minimalistická zahrada

Je to možná vzhledem k názvu zvláštní, ale minimalistická zahrada může být malá i velká. I zde platí, že každý prvek musí mít svoje opodstatnění. Nemá tu místo nic nedůležitého, nadbytečného či miniaturního. Každý prvek v takovéto zahradě, ať už je to dřevina, trvalka či skupina trvalek, tvar vodní nádrže nebo jiná kulisa musí vyzařovat důstojnost, eleganci, střídmost, nadčasovost. Z materiálů se tady v tomto případě často používá sklo či kov. Tím se zahrada od ostatních vymyká. Zeleninová zahrádka tady své místo nemá.

Víc než u jiných zde popsaných stylů zahrad je tu nezbytná provázanost s charakterem a stylem. Bazén tedy lze pořídit, na koupací jezírko však zapomeňte. Linie v minimalistické zahradě jsou pouze čisté. A i když jsme zmiňovali, že rozevlátost je momentálně v zahradních trendech IN, tak tady to neplatí.

Formální zahrada

U formálních zahrad je ideální nechat okázale vyniknout určitý řád, který tu panuje za všech okolností. Může být reprezentován rytmem opakovaně použitých identických dřevin či trvalkových skupin nebo symetrií ať osovou či středovou. Každopádně určitá geometrická propracovanost působí dobře a důvěryhodně a je v podstatě nosným pilířem formálního designu. Linie travních, vodních, zpevněných či výsadbových ploch jsou zásadně čisté.

Ve formální zahradě upouštíme od samostatně stojících dřevin. Nejlépe tu působí kompaktní alejové, popřípadě stříhané tvary. Vhodným doplňkem těchto zahrad jsou plastiky, formální vodní nádrže s jednoduchým osázením. Místo tu mají též stříhané živé ploty z tisu, ptačího zobu, habru či plůtky z buxusu. Čtěte také: Je čas zkontrolovat zahradní nábytek a připravit ho na další sezonu.