Keř, na který se neprávem pomalu zapomíná, se hodí do zahrady i na balkon
Kalina má opravdu mnoho předností. Skvěle se hodí do volně rostoucích živých plotů, k zakrytí nevzhledných míst v zahradě či jako rychle rostoucí výplňová dřevina. Ve výsadbě se uplatní především pro nápadné květy a podzimní červené až tmavě fialové zbarvení listů a zářivě červené plody, na kterých si s oblibou pochutnávají ptáci.
Některé druhy kvetou časně zjara ještě před rašením listů, jiné během prvních jarních měsíců a další v průběhu léta. Pěstuje se víc jak sto druhů tohoto keře původem z východní Asie (Čína, Japonsko), ale sáhnout můžete i po domácím druhu. Na českých zahradách se často objevuje také jasmín. O tom, jaký je rozdíl mezi jasmínem pravým a nepravým, jsme psali zde.
Slunné i stinné stanoviště
Podle toho, jaký druh kaliny si pořídíte, musíte zvolit stanoviště. Opadavé druhy s jemnějšími a různě tvarovanými listy mají raději slunečné polohy (ve stínu téměř nekvetou), na nichž dobře a bohatě kvetou a s podzimem se pak krásně vybarvují jejich listy.
Stálezelené druhy jsou vhodné do vlhčích a zastíněných poloh, kde výborně prospívají, i když porostou také na světlých místech. Ve stínu mají ale listy podstatně sytější barvu.
Zásady pěstování
Do pěstování kalin se může pustit i začátečník. Jde o nenáročné a dlouhověké rostliny. Celoroční výsadba kontejnerovaných rostlin je běžná, pokud jsou extrémní sucha a horka, pak raději výsadbu odložte na příhodnější dobu.
Mladé rostliny potřebují vlhčí prostředí. Stačí jim občasná zálivka, aby zem neprosychala hluboko. Zvláštní nároky na přihnojování či řez kaliny nemají.
Co se týká škůdců, pár nepřátel tyto rostliny mají. Zakrslé kultivary a kaliny vysazené na nevhodném, suchém stanovišti občas napadá šeříkové padlí. Na mladé rostlině si také rády pochutnávají mšice. Největším nepřítelem je pak mandelinka - bázlivec kalinový.
Druhy kalin
Pokud budete chtít na zahradu vysadit dmácí druh kaliny, máte na výběr ze dvou možností. Buď sáhnete po kalině obecné nebo kalině tušalaj. Oba keře vyrostou do výšky tři až čtyři metry. Velké květy jsou bílé nebo nazelenalé barvy, kalina obecná pak může mít květy i lehce narůžovělé. Výhodou kaliny obecné je, že snáší vlhko a těžké půdy, slunce i stín.
V březnu rozkvétá s méně nápadnými květy vzpřímený hustě větvený keř kaliny vonné, která na rozdíl od většiny kalin miluje vlhké stanoviště.
Oblíbená je také kalina bodnanská. Na podzim se její listy zbarví do bronzova. Jde o keř vysoký asi dva metry, který má zajímavou kůru a kvete velice brzy – od března do dubna. Květy v růžové barvě jsou sice drobnější, zato jich je hodně a příjemně voní. V teplejších zimách dokáže kalina rozkvétat už v únoru.
Méně vzrůstná kalina Burkwoodova roste více do šířky než do výšky. Zřídka dosáhne výšky dvou metrů, ale v březnu potěší záplavou nejprve růžových a později bílých květů.
Pokud nemáte zahradu, ale rádi byste kalinu pěstovali v nádobě na balkoně, poohlédněte se po kalině Eskimo. Tato rostlinka dorůstá výšky jen kolem jednoho metru a má sevřený, kompaktní tvar. Kvete bíle vonnými kvítky nahloučenými v kulatém květenství, které se podobá sněhové kouli. Tahle kalina doroste plné krásy druhým, třetím rokem. Jako mladá je řidší.
Parádu na zahradě udělá i kalina japonská. Dorůstá výšky dvou metrů, bohatě kvete bílým kulovitým květenstvím, listy se na podzim vybarvují červeně až tmavě fialově. Efektní je pak její vzhled – větve rostou vodorovně, což vynikne jak v době vegetace, tak i po opadu listů (odrůda Mariesii).
Z neopadavých kalin je asi nejznámější kalina vrásčitolistá. Její listy mohou dorůst více jak třiceticentimetrové délky. Keř kvete brzy zjara smetanově bílým květenstvím a hodí se jako podrost vyšších stromů, vysadit jej lze i do zastíněných míst.
