Lité podlahy do interiéru
Rychle hotová, dokonale rovná a spolehlivá, taková je podlaha z litých anhydritových nebo cementových potěrů.
Rozdíl mezi litou a stěrkovou podlahou
Název obou podlah trochu klame – obojí se totiž lije a zároveň i stěrkuje. Stěrková podlaha je však pouze podkladem pro další pokládku, kdežto litá podlaha už může zůstat tak, jak je a není potřeba další vrstvy. Na její povrch se už jen dodatečně upraví a vše je hotovo.
V rodinných domcích a bytech se nejčastěji setkáte s podlahou anhydritovou. Jedná se o vysoce tekutou hmotu složenou ze síranu vápenatého a kameniva s hrubostí maximálně 4 milimetry, vody a dalších chemických přísad. Díky různým příměsím může podlaha získat vlastnosti jako je například protiskluzovost.
Použití lité podlahy s podlahovým topením
Díky svým výhodám jsou lité podlahy velmi vhodným řešením i pro systémy podlahového topení. Samonivelační schopnost tekutých směsí zajistí dokonalé zatečení litého potěru okolo trubek. Při použití klasického cementového potěru vzniká v celé vrstvě topné desky množství pórů a vzhledem k nedokonalému obalení trubek podlahového topení nedochází k požadovanému přenosu tepelné energie. Proto je klasický potěr s plastifikátorem dnes již minulostí a nahradily ho díky svým vlastnostem a výhodám lité potěry. Všichni renomovaní výrobci systémů podlahového topení doporučují použít především anhydritový litý potěr z důvodu možnosti provedení podlah bez dilatací, ale použít lze samozřejmě velice efektivně i cementový litý potěr. U těch je nevýhodou jen omezená plocha, kterou lze provést bez dilatací.
Litá podlaha bez podlahového topení
Výhody lité podlahy jsou patrné i bez podlahového topení. Díky velké pevnosti v tahu a ohybu a objemové stálosti s minimálním smrštěním litých potěrů je možná pokládka ve vrstvách již od 35 mm bez jakéhokoliv vyztužení. Ušetřený prostor pak lze využít k silnější tepelné či akustické izolaci, aniž by bylo nutné navyšovat konstrukční skladbu podlahy.
Při pokládce klasických betonových potěrů je hutnění standardně prováděno nedostatečně nebo vůbec a tím dochází k výraznému snížení pevnosti v tlaku a pevnosti tahu za ohybu, a tak je prakticky nevyhnutelné použití armovacích sítí, což se výrazně projeví v celkové ceně, která je nakonec vyšší než cena lité podlahy. Zásadním problémem i tak zůstává vysoké smrštění při zrání až 2,5 mm/m. Potom vzniká v potěru rozdílné napětí, které se při nízkých vrstvách projevuje vznikem trhlin a nejčastěji miskovitou deformací ve formě zvedlých rohů.
