V Česku roste zájem o chov ovcí a koz. Lidé z oboru to vysvětlují dvěma trendy. Mnoho lidí na venkově v současnosti nemá peníze, a tak se vracejí k tomu, že na dvorku chovají kozu nebo třeba dvě ovce. Další skupina lidí si pořizuje celý chov zvířat na obživu.

Ovce a kozy se vyznačují všestrannou užitkovostí, v současné době roste i mimoprodukční význam chovu, tj. podíl na udržování krajiny, zvláště v méně příznivých (podhorských a horských) blastech. Jejich specifické vlastnosti (způsob pastvy) lze při vhodné aplikaci využít i pro eliminaci plevelů a náletů. Zařazením pastvy malých přežvýkavců do osevního postupu se zlepší úrodnost půdy a přeruší se vývojové cykly plevelů a parazitárních škůdců. Velmi efektivně využijí i porosty nevhodné pro skot, snižují tak náklady na krmivo.

Pastva koz

Koza není typické pastevní zvíře. Přírodě se spíše než systematickému spásání věnují selektivnímu vyhledávání různých druhů rostlin (na rozdíl od ovcí) a jejich ochutnávání a okusování, zvláště mají rády listy keřů a stromků, výhonky dřevin a širokolisté byliny. Potřebují volnost pohybu a možnost výběru různých druhů krmiva. Jsou známy svou schopností rozlišovat mezi hořkou, slanou, sladkou a kyselou chutí. Hodí se též k dopásání po jiných zvířatech.

Pastva koz je obvykle v našich podmínkách praktikována sezónně. Pastviny resp. pozemky by měly být vždy ohrazeny (ploty síťové, elektrické ohradníky, dřevěné ploty aj.), aby bylo zabráněno úniku koz a případnému napadení koz jinými zvířaty. Výška plotu by měla být okolo 1,5 m z důvodu šplhání a přeskakování plotu kozami. Kozy jsou obvykle vyháněny na pastvu ráno a večer jsou opět tyto zavírány do stájí. U dojených plemen se kozy vyhánějí na pastvinu po ranním dojení a v odpoledních hodinách jsou tyto opět přiháněny do hospodářství k večernímu dojení (interval mezi dojeními by měl být optimálně 12 hodin). Spotřeba píce v průběhu pastvy se u koz pohybuje mezi 5 až 10 kg na den. Celoročně je potřeba věnovat pozornost péči o porost, zvláště sekání nedopasků.

Na pastevní porost po zimních měsících kozy navykáme postupně. Dobré je začít k zimní krmné dávce přidávat velmi malé dávky zelené píce. Navykací období by mělo trvat min. týden, aby došlo k pozvolnému návyku bachorové mikroflóry a mikrofauny na pastevní porost. V případě velmi rychlého přechodu hrozí riziko vzniku metabolických poruch jako jsou průjmy a nadýmání. Kozy před vyhnáním na pastvu ošetřujeme antiparazitárními prostředky.

Pastva ovcí

Pastva je optimální zdroj plnohodnotné výživy. Přirozený pohyb ovcí na čerstvém vzduchu podporuje jejich kondici, vývin svalstva a zpevňuje kostru. Selektivní způsob spásání zvyšuje intenzitu růstu porostu a odnožování trav, což vede k zahuštění porostu a proto je vhodné spojovat pastvu s kosením. Pastevní zralost porostu je optimální v období konce odnožování a začátku sloupkování trav při výšce 10-20 cm.

Volná pastva je nejstarší způsob pastvy s trvalou přítomností ovčáka a za pomoci ovčáckých psů. V době poledního odpočinku se ovce umístí na chráněné místo, např. do košáru. Tato forma pastvy je nejméně náročná na zařízení pastviny (pouze nutné chytací ohrady).

Celoroční chov ovcí na pastvinách získává postupně na oblibě i u nás. Účelné je zachování přirozené ochrany vybudováním zimoviště s příkrmem a celoroční zajištění dostatku pitné vody. V zimě je nutné kvalitní krmení ad libidum a nižší zatížení pastviny (asi 0,6 VDJ/ha).

Oplůtková pastva je již organizovanější způsob pastvy, využívá se přesného rozdělení pozemku. Jejím základem je pohyb zvířat omezený ohradou –oplůtkem. V této ohradě můžou být zvířata celoročně nebo mohou oplůtky střídat. Oplůtková pastva se považuje za nejracionálnější a nejprogresivnější způsob intenzivního využití produkčního potenciálu pastviny.