Skladování bylinek má jistá pravidla
Dům
20. listopadu 2015 21:56
/
redakce
📷
1 fotografie v galerii
Existuje několik různých způsobů skladování a konzervace bylinek. / Wikimedia Commons/Midnightblueowl
Zakládáte si svou vlastní zelenou lékárnu? Nasbírat kvalitní bylinky je polovina úspěchu. Ta druhá polovina je jejich správné usušení a uskladnění.
Se sušením bychom měli začít ihned po návratu domů. Drobné bylinky a odštípnuté lístky či květy opatrně probereme a rozložíme na papír, který bude dobře sát vodu tak, aby se pokud možno nedotýkaly. Když nám papír zvlhne, tak ho podle potřeby vyměňujeme. Pokud máme větší exempláře v celku, můžeme je také zavěsit ve svazečcích. V obou případech pro sušení vybíráme takové místo, které je vzdušné, není vlhké, ale také tam nemá přímý přístup sluneční světlo. Byliny sušené na papíru co nějaký čas obracíme. Sušení je možno urychlit troubami či sušičkami, ale tady je dobré si nastudovat přímo konkrétní rostlinky.
Protože ačkoliv se obecně uvádí, že teplota sušení může dosahovat až šedesáti stupňů, v některých případech i necelých čtyřicet je příliš, zvláště pokud chceme zachovat silice a tím pádem i aroma. Bylinky neomýváme, jedinou výjimkou je případ, kdy sbíráme léčivý kořen, ten je samozřejmě nutno očistit od hlíny – myjeme pečlivě, ale co nejkratší dobu. Kořeny se nejlépe suší zavěšené.
Že jsou bylinky dostatečně usušené, poznáme tak, že při pomačkání šustí, rozpadají se na malé části, jsou křehké a lámou se, nebo se dají snadno rozemnout mezi prsty, to záleží na druhu a části rostlinky.
Jestliže bylinky během usušení výrazně zhnědly až zčernaly, znamená to, že se někde stala chyba. Mohly se zapařit v nevhodném zavazadle při sběru, nebo důsledkem dlouhé prodlevy mezi nasbíráním a sušením. Důvodem by mohlo být i sušení ve vlhku či v příliš silné vrstvě bez obrácení. Takové bylinky jsou znehodnocené a nejsou vhodné k uskladnění a následnému užívání.
Pokud jsme s výsledkem spokojeni, bylinky jsou řádně usušené a mají zdravou barvu, zbytečně neodkládáme jejich uskladnění, aby se na ně neprášilo, znovu nezvlhly, nebo se do nich s chutí nepustil nějaký nevítaný host z říše hmyzu.
I při pečlivém uskladnění suché byliny dochází postupně ke ztrátě účinných látek, optimální je skladovat tu kterou bylinku po dobu jednoho roku, tedy do příští sklizně.
Mysleme na alergiky v domácnosti. I léčivé bylinky obsahují látky, na něž někdo může být alergický. Jestliže v bytě žijí lidé s alergií, nedáváme sušit bylinky do míst, kam musí z provozních důvodů vstupovat. A když nějaké bezpečnější místo vybereme, upozorníme alergika, že se tam suší byliny. Sušené byliny mohou někdy působit jako alergen i na lidi, kteří dosud trpěli jen jinými alergiemi.
Nejen sušením se však uchovávají bylinky. Pažitku, petržel, mátu a i další bylinky můžeme také zmrazit. Nasekané je můžeme v mrazáku skladovat v mikrotenovém sáčku nebo třeba ve tvořítku na led zalité trochou vody. Mezi další (nejstarší) způsoby konzervace bylinek patří jejich nakládání do oleje nebo octu.
Se sušením bychom měli začít ihned po návratu domů. Drobné bylinky a odštípnuté lístky či květy opatrně probereme a rozložíme na papír, který bude dobře sát vodu tak, aby se pokud možno nedotýkaly. Když nám papír zvlhne, tak ho podle potřeby vyměňujeme. Pokud máme větší exempláře v celku, můžeme je také zavěsit ve svazečcích. V obou případech pro sušení vybíráme takové místo, které je vzdušné, není vlhké, ale také tam nemá přímý přístup sluneční světlo. Byliny sušené na papíru co nějaký čas obracíme. Sušení je možno urychlit troubami či sušičkami, ale tady je dobré si nastudovat přímo konkrétní rostlinky.
Protože ačkoliv se obecně uvádí, že teplota sušení může dosahovat až šedesáti stupňů, v některých případech i necelých čtyřicet je příliš, zvláště pokud chceme zachovat silice a tím pádem i aroma. Bylinky neomýváme, jedinou výjimkou je případ, kdy sbíráme léčivý kořen, ten je samozřejmě nutno očistit od hlíny – myjeme pečlivě, ale co nejkratší dobu. Kořeny se nejlépe suší zavěšené.
Že jsou bylinky dostatečně usušené, poznáme tak, že při pomačkání šustí, rozpadají se na malé části, jsou křehké a lámou se, nebo se dají snadno rozemnout mezi prsty, to záleží na druhu a části rostlinky.
Jestliže bylinky během usušení výrazně zhnědly až zčernaly, znamená to, že se někde stala chyba. Mohly se zapařit v nevhodném zavazadle při sběru, nebo důsledkem dlouhé prodlevy mezi nasbíráním a sušením. Důvodem by mohlo být i sušení ve vlhku či v příliš silné vrstvě bez obrácení. Takové bylinky jsou znehodnocené a nejsou vhodné k uskladnění a následnému užívání.
Pokud jsme s výsledkem spokojeni, bylinky jsou řádně usušené a mají zdravou barvu, zbytečně neodkládáme jejich uskladnění, aby se na ně neprášilo, znovu nezvlhly, nebo se do nich s chutí nepustil nějaký nevítaný host z říše hmyzu.
I při pečlivém uskladnění suché byliny dochází postupně ke ztrátě účinných látek, optimální je skladovat tu kterou bylinku po dobu jednoho roku, tedy do příští sklizně.
Mysleme na alergiky v domácnosti. I léčivé bylinky obsahují látky, na něž někdo může být alergický. Jestliže v bytě žijí lidé s alergií, nedáváme sušit bylinky do míst, kam musí z provozních důvodů vstupovat. A když nějaké bezpečnější místo vybereme, upozorníme alergika, že se tam suší byliny. Sušené byliny mohou někdy působit jako alergen i na lidi, kteří dosud trpěli jen jinými alergiemi.
Nejen sušením se však uchovávají bylinky. Pažitku, petržel, mátu a i další bylinky můžeme také zmrazit. Nasekané je můžeme v mrazáku skladovat v mikrotenovém sáčku nebo třeba ve tvořítku na led zalité trochou vody. Mezi další (nejstarší) způsoby konzervace bylinek patří jejich nakládání do oleje nebo octu.
Kam dál?