Ucpané anální žlázky naštěstí nepatří mezi běžné potíže, které musíme u svého pejska často ošetřovat, přece však jednou za čas komplikují psům život a měli bychom být na takovou situaci připraveni. Stejně jako u mnohých jiných obtíží i v tomto případě je důležité včasné rozpoznání, aby nedošlo ke komplikacím.

Záněty análních žláz

Tlak, který v análních váčcích vyvolává zmnožený a neodcházející sekret, může působit na jejich stěny, které ztrácejí pružnost. Samotný sekret se rozkládá a stává se živnou půdou pro různé infekce. Někdy si zmnožený a často i infikovaný obsah žlázek nachází cestu ven jinudy, než by měl, a výsledkem jsou odpuzující píštěle.

Zánět může zůstat ohraničený a lokalizovaný jenom v anální žláze nebo se rozšířit na okolní měkkou tkáň a způsobit celkové onemocnění, horečku, zvýšený výskyt bílých krvinek, zánět svalů přiléhajících k anální žláze, reakci mízních uzlin, atd., případně fistulaci (prasknutí žlázky) skrz kůži směrem na povrch nebo i v podkoží. Záněty análních váčků nejsou pro pacienta nic příjemného a vzhledem k oblasti, ve které se nacházejí, nebývá léčba úplně jednoduchá. V případě análních žlázek je možné problémům předejít, a to tak, že se vyprázdní dřív, než zmnožený sekret způsobí závažnější potíže.

Jak často vymačkávat anální žlázky psa?

Názory odborníků na frekvenci vymačkávání žláz se liší. Jejich naplnění závisí na individualitě každého psa, ovlivňuje je možnost značení území, stres, pohyb, pravidelná stolice i pravidelná péče. Veterinář by měl pokaždé zkontrolovat, zda není žlázka zvětšená či zanícená a v případě potřeby ji vymačkat. Jde o jednoduchý úkon, prováděný stiskem oblasti kolem řitního otvoru (v přirovnání k ciferníku hodin jde zhruba o pozici číslic 4 a 8), doplněný o desinfekci antiseptickým gelem. Zánět se pak léčí antibiotiky. Veterinář by vás mohl také proškolit jak na to, nedoporučuje se však vymačkávat zbytečně často, aby se nepodnítila větší produkce mazu. Obecně jde o zákrok prováděný s odstupem několika měsíců až jednoho roku, někdy je však třeba k němu přistoupit i každý týden.

Když pes "sáňkuje" - typické příznaky a správná diagnóza

Mezi typické příznaky patří sáňkování psa, vykusování srsti v oblasti ocasu i jinde, bolestivost psa či nadměrné olizování. Diagnóza ale může být i komplikovanější, podobnými příznaky se také mohou projevovat někteří vnitřní parazité a ekzémová onemocnění. Pokud k ucpání a zánětům dochází často, je lepší přikročit k chirurgickému odstranění, které se provádí v celkové anestesii. Vede se souběžně s konečníkem, takže nehrozí poškození svěrače a pes je již druhý den schopný běžného vyměšování.