I chránění netopýři mohou být nebezpeční

Divocí netopýři hledají právě nyní vhodná zimoviště, a tak se může snadno stát, že se nám usadí v domě. Spousta lidí netuší, že tyto roztomilé létající myšky jsou nebezpečnými přenašeči vztekliny. Můžeme je sice poměrně snadno odchytit a vypustit na svobodu, pro jistotu se jich však nikdy nedotýkejme holýma rukama.

Kolem vztekliny netopýrů se tradují rozmanité fámy. Virus evropské netopýří vztekliny typu 1 i 2 se přenáší kousnutím infikovaným zvířetem, případně slinami, které ukápnou na poraněnou kůži – stačí i drobná oděrka, o které si ani nevíme. U netopýrů bez klinických příznaků se může nacházet ve slinných žlázách, proti tomuto typu vztekliny však existuje preventivní očkování.

Pokud najdeme doma živého či uhynulého netopýra, měli bychom okamžitě kontaktovat kompetentní orgány, které zajistí jeho bezpečný odchyt nebo odvoz. V případě nálezu živých zvířat je nejlepší obrátit se na pracovníky Agentury ochrany přírody (www.ochranaprirody.cz), která má sídlo v každém krajském městě, případně na Stanici pro handicapované živočichy (www.csop.cz). Najdeme-li uhynulého netopýra, případně tělo jiného volně žijícího zvířete, je nejvhodnější oznámit neprodleně nález okresnímu inspektorátu Státní veterinární správy.

Nákaza virem vztekliny při pouhém dotyku je vysoce nepravděpodobná. Při kousnutí infikovaným zvířetem je inkubační doba podle umístění do několika dnů, obvykle však do jednoho až tří měsíců. Může se ale projevit i za dva roky. Virus během inkubace replikuje buď místně ve svalových buňkách, nebo se váže na nervová zakončení. Jakmile pronikne do periferních nervů, putuje směrem k mozku. Poté dojde k jeho masivní replikaci viru v neuronech.

Průběh infekce má řadu podob. Počáteční symptomy zahrnují malátnost, horečku, bolesti, svědění v místě pokousání, bolesti hlavy. Po několika dnech přicházejí stavy úzkosti, zmatení, podrážděnosti, nespavost, abnormální chování, přecitlivělost na světlo i zvuky, delirium, halucinace, lehká a částečná paralýza, zvýšené slinění, potíže s polykáním a křeče. Existuje však i podoba paralytická, ve které stadium zuřivosti chybí.

Šanci na přežití bez následné léčby může zvýšit až o 50 procent důkladné vymývání infikovaných ran mýdlem a vodou. Rovněž je doporučováno ošetření alkoholem (minimálně 45procentním) či jódovou tinkturou. Po pokousání se podává nitrosvalově pět dávek vakcíny ve dnech 0, 3, 7, 14 a 28. Po včasné léčbě dochází k úmrtí jen výjimečně.