Časy, kdy mírami délky byly části těla, u nás už dávno pominuly, používáme míry odvozené od metru. K přesnému měření potřebujeme přesná měřidla a měřicí zařízení, řada z nich je však určena pro konkrétní druh práce. Které druhy měřitel by neměly chybět v žádné domácí dílně?

Při měření vzdáleností nad 50 centimetrů už nevystačíme s kancelářským pravítkem ani příložníkem po dědečkovi. To byl důvod, proč se začala vyrábět skládací pravítka čili metry. Základním měřidlem, které by měl mít každý kutil po ruce, je tedy klasický skládací metr.

U skládacích metrů se setkáme s dřevěným nebo plastovým provedením, vzácně i s hliníkovým. Prodává se v délce od jednoho do pěti metrů, přesnost měření skládacího metru je však nízká, oficiálně je zařazen až do III. třídy přesnosti. K dostání jsou však i kvalitnější, přesnější, a tudíž i dražší výrobky. Spojení dílců pomocí kovových kloubů znamená větší přesnost a delší životnost.

Velmi rozšířená jsou ocelová svinovací měřidla. Proti skládacímu metru mají menší, praktičtější rozměry, jsou dostatečně přesná a pohodlně se s nimi pracuje, protože jsou samonavíjecí. K dostání jsou nejčastěji v délce od dvou do 10 metrů.

Vyrábějí se převážně z ocelového pásku, který se pružinkou svine do obalu. Stupnice s milimetrovým dělením jsou lakované nebo vyleptané do měřícího pásku. Pokud má povrch pásku teflonový povlak, je nátěr trvanlivější a zabraňuje otěru čísel.

Jejich přesnost je u většiny domácích prací dostatečná, proto jsou v domácích dílnách velmi oblíbená a na měření délky se nejčastěji používají. Svinovací metr z materiálu, jehož tepelná roztažnost je téměř nulová, s třídou přesnosti I, je však poměrně drahý.

Na začátku stupnice je výčnělek, který se zachytí o okraj měřeného předmětu, takže usnadňuje měření. Praktická brzda zamezí nechtěnému zkrácení měřícího pásu. Někteří výrobci nabízejí i svinovací metry s digitálním ukazatelem, který zobrazuje rozměr s dělením na 0,1 milimetru.

K měření velkých rozměrů se používají měřicí pásma. Od svinovacích metrů se liší délkou – od 10 do 20, resp. 50 a výjimečně až 100 metrů. Při měření je potřeba napínat je ručně, navíjejí se klikou. Mohou mít nulu na začátku uchycení, na konci závěsného očka nebo posunutou na začátek měřícího pásku. U nuly jsou zpravidla umístěny různé značky, schvalovací značka v oválu s římskou číslicí uvádí třídu přesnosti, značka ve čtverečku jmenovitou délku. Další značky a čísla označují vztažnou teplotu, nominální napínací sílu pásku a název výrobce.

Měřicí pásek je u levnějších pásem ze sklolaminátu, u dražších z oceli, někdy i nerezavějící, může mít povlak z PVC nebo lakovaný. Běžné stupnice jsou dělené po jednom milimetru. Pásma se vyrábějí v II. třídě přesnosti, k dostání jsou ale i pásma z výjimečně kvalitních materiálů s třídou přesnosti I. Prodávají je však pouze specializované prodejny a jejich cena je pro běžné použití příliš vysoká.