Frisbee je zábavou do parku i náročným sportem
K této hře toho moc potřebovat nebudete. Stačí, když s sebou máte rodinu či pár přátel a létající talíř. O zábavu venku tak máte postaráno. Navíc díky hře máte šanci seznámit se s novými lidmi. Vždycky se najde náhodný kolemjdoucí, který se rád přidá.
Pokud jde o házení si jen tak pro relax, lidé většinou stojí v kruhu a posílají si létající talíř náhodně mezi sebou. Pobavíte se, jste na vzduchu a také se hýbete. V dobré partě spoluhráčů se taky hodně nasmějete.
Původ frisbee není jasný. Za první létající talíře jsou považovány disky na olympijských hrách ve starověku a naostřené štíty, které házeli po svých protivnících staří Římané v bitvě u Zarmy.
O využití létajícího talíře pro vojenské účely uvažovala i armáda USA pro své námořnictvo. V roce 1968 začala experimentovat s létajícím talířem, ten by byl vrhán automatickým robotem. Cílem výzkumu bylo přesné házení světlic, které do té doby dopadaly zvolna díky malému padáčku, ale většinou ne tam, kam měly. Vojenské pokusy ale selhaly, protože frisbee neuneslo světlici a cíle míjelo.
Název frisbee pravděpodobně pochází z Frisbie Pie Company of Bridgeport, Connecticut. Obaly na koláče od tohoto pekařství totiž studenti používali stejně jako dnešní frisbee. Jeho sériová výroba začala v polovině minulého století. Dnes už lze pořídit i frisbee pro psy, o nejoblíbenějších psích sportech jsme psali zde, nebo třeba svítící frisbee.
Z házení si létajícím talířem se vyvinula náročná sportovní disciplína, v níž hráči využijí téměř všechny dovednosti, které se naučili už na základní škole. Jedná se o frisbee ultimate, v němž proti sobě hrají dva sedmičlenné týmy na hřišti o velikosti užšího fotbalového hřiště. Cílem je hodit talíř do soupeřovy koncové zóny.
Další druhem je discgolf. Už z názvu je patrné, že smyslem hry je trefit se do koše podobně, jako se hráči v golfu trefují do jamky. I zde je nutné zvládnout a poradit si s různými překážkami nebo velkou vzdáleností. Každé hřiště je jiné a ani jedno zasažení cíle neusnadňuje.