Izolační dvojskla do oken – ano nebo ne?

Moderní izolační dvojskla jsou standardně složena ze dvou skleněných tabulí plaveného skla, přičemž jedna z tabulí je opatřena povlakem z mikroskopických ušlechtilých kovů a kovových oxidů. Tyto vrstvy zlepšují užitné vlastnosti tepelné izolace a ochrany proti průniku slunečního UV záření do interiéru.

V nízkoenergetických či dokonce pasivních domech si se standardem nevystačíme. Snižuje sice tepelné ztráty oproti jednoduchému zasklení až o 45 procent, to je ale u tohoto typu staveb málo.

Výrobci tedy přišli s izolačními trojskly, která již potřebné parametry měla, byla ale hodně těžká, což zatěžovalo samotnou konstrukci stavby a omezovalo průnik světla a sluneční energie. Dnes se trojskla stále vyrábějí, nové technologie ale vyřešily jejich odlehčení a zároveň také dostatečnou prostupnost světla i sluneční energie.

Dalším vylepšením je používání izolačních dvojskel, kombinovaných s fólií pokrytou nízkoemisivní vrstvou, která je napnuta uvnitř izolačního dvojskla. Výsledkem je třívrstvý systém se dvěma oddělenými komorami (analogie trojskla) ovšem s hmotností dvojskla. Ochranná vrstva je plně propustná pro viditelné světlo a zároveň odráží teplo přenášející UV záření.

V praxi jsou tato nejlépe izolující okna vhodná skutečně pro nové stavby, kde i jejich další konstrukce je projektována jako nízkoenergetická nebo pasivní. U starších objektů se ani při zateplení fasády a střechy zpravidla nedostaneme na hodnoty, které vykazují tato okna, takže bychom sice měli dokonalou izolaci na oknech, ale zbytkem stavby by nám utíkalo tepla víc, což je pochopitelně neefektivní a zbytečné.

Když nám tedy památkáři předepíšou, že taková moderní okna do našeho starého domu nesmíme osadit, nemusí nás to příliš trápit. Dobře těsnící okna se dnes vyrábějí i klasická špaletová a my jimi nepokazíme celkový vzhled fasády starého domu.