Není žampion jako žampion. Dejte si pozor, ať si při houbaření nedáte do košíku ten jedovatý
Žampiony neboli pečárky zná snad každý. Jenže pokud si je nepořídíte v obchodě, ale v přírodě, můžete si snadno dát do košíku i žampion jedovatý. Určitě se proto vyplatí nic nepodcenit a naučit se žampiony od sebe rozeznávat.
Jedlé žampiony
Mezi jedlé druhy žampionů patří tři nejznámější pečárky - polní, ovčí a dvouvýtrusá.
Pečárka ovčí
Pečárka ovčí neboli žampion ovčí je jedním z největších druhů pečárek. Zprvu polokulovitě sklenutý, později až rozložený klobouk bývá 7 – 15 cm široký. Je bíle nebo krémově zbarvený a výjimkou není ani sytě žlutý nádech. Na otlačených místech žloutne.
Lupeny jsou vysoké a husté, v mládí světlé, postupně šedě masové, ve stáří tmavnou až do černohnědé barvy. Nemají stádium, kdy by jejich barva byla čistě růžová. Bělavý třeň je v mládí plný, později dutý, barvy bílé či nažloutlé. Pomačkáním, stejně jako pokožka klobouku, žloutne. Dužnina je masitá, v mládí pevná a bílá, ve stáří pak měkká.
Najít ji můžete hojně v červnu až říjnu, zejména po vydatnějších deštích na loukách, polích, v parcích, zahradách a kolem cest. Má sklon růst každý rok na stejném místě, takže jestliže ji jednou najdete, můžete na daném místě očekávat její růst i v příštích letech. Povětšinou ji lze najít ve velkých, tzv. čarodějných kruzích, které se rok co rok rozrůstají.
Pečárka polní
Mladé plodnice jsou celé bílé a jejich klobouky mají kulovitý tvar a tlustou, hedvábně vláknitou pokožku. Zespoda je zakrývá bílý závoj, který se s růstem houby trhá a zůstává pak v podobě pomačkaného prstence bílé či jemně nažloutlé barvy, který snadno odpadá. Dorůstá šířky 5 – 12 cm.
Důležitým poznávacím znakem jsou lupeny, které jsou v mládí růžové a postupně tmavnou až do čokoládově hnědé. Bílý třeň je válcovitý, plný a dá snadno vylomit z klobouku. Dužina je bílá, zpravidla i na řezu, kde popřípadě může jemně růžovět.
Objevuje se od června do listopadu, největší šanci nalézt ji však máte v červenci a srpnu. Plodnice vyrůstají zejména po velkých deštích, protože k růstu potřebují dostatek vláhy. Rostou zejména na polích, loukách, pastvinách a hlavně tam, kde se dříve pásl dobytek. Často se vyskytuje ve velkých skupinách a vytváří uspořádání, které bývá označováno jako čarodějné kruhy.
Pečárka dvouvýtrusá
Klobouk je 5 – 12 cm široký, nejprve polokulovitý s podvinutým okrajem, později rozložený až plochý. Základní barva klobouku je světle hnědá a klobouk je pokrytý hustými hnědými přitisklými šupinami. V mládí je okraj klobouku ověšen zbytky vela.
Lupeny jsou husté, nejprve světle růžové, později od dozrávajících výtrusů hnědé až tmavě hnědočerné. Třeň je válcovitý, zavalitý, ale kratší než průměr klobouku. Dužnina je bílá, na řezu růžoví.
Roste nehojně, od května do září, obvykle ve skupinách, na polích, v zahradách i v lesích, vždy však na vyhnojených půdách, často ve sklenících, pařeništích, na hromadách hnoje.
Jedovatý žampion
Existuje ale i slabě jedovatý žampion, a to pečárka zápašná. Lidé si ji mohou splést třeba s pečárkou ovčí. Ta se ale na rozdíl od své jedovaté kolegyně nezbarvuje na řezu žlutě a žluté zbarvení na klobouku je jejím přirozeným zbarvením. Varovat by vás měla také vůně fenolu a dutý třeň pečárky zápašné. Jedlé druhy žampionů voní po hořkých mandlích nebo anýzu.
Jednoduchý test
Když zápašný žampion poškrábete na hlavičce nebo nožičce, okamžitě žloutkově zežloutne. Po chvíli ranka zešedne a vrátí se do matné podoby. Když škrábnete některý z jedlých žampionů, například ovčí, není poznat žádná reakce, ale po čase poškozené místo lehce zežloutne.
Projevy otravy
Pečárka zápašná způsobuje přibližně polovinu všech případů otrav v ČR. Nejčastěji se jedná o nezkušené houbaře, kteří se domnívají, že sbírají pečárku polní nebo pečárku ovčí. Mezi první příznaky otravy patří pocení a zčervenání, které je doprovázené nepříjemnými žaludečními křečemi. Otrava se projeví asi hodinu až tři po konzumaci jídla, a to trávicími obtížemi, bolestí žaludku, zvracením či nevolností. O tom, jak netradičně uchovat houby, jsme psali zde.
