Stále zelenou aukubu japonskou můžete pěstovat doma i venku
Aukuba má silné větve a oválné listy. Pochází z Japonska a Číny, kde se lze s keřem setkat v přírodě. Dorůstá do výšky až metr a půl. Listy mohou být velké až 20 centimetrů. V Evropě se keř poprvé objevil v 18. století. Pěstuje se v několika odrůdách.
Odolá mrazu
Pěstování aukuby není těžké. Rostlina je nenáročná a je odolná vůči mrazu. Pouze v době vegetace potřebuje dostatečnou zálivku a vyšší vzdušnou vlhkost. V zimním období si vystačí i s menším množstvím vody a běžnou vlhkostí. V létě ji můžete jednou měsíčně pohnojit plným hnojivem. Umí se vypořádat i s průvanem a špatným světlem.
Nejlépe se rostlině bude dařit v chladnějším místě v polostínu nebo i zcela zastíněném prostředí. Pokud ji pěstujete jako pokojovou rostlinu, pak mějte přichystané letní stanoviště jako například terasu, balkon a zahradu, kde ji musíte dát do polostínu, aby ji nepoškodilo slunce. Postupně si ale zvykne i na přímé slunce.
Dobře snáší nízké teploty. Přechodně zvládne i pokles pod bod mrazu. Pokud máte aukubu venku, na zimu ji přikrývejte. Dbejte na to hlavně u mladších rostlin. Pokud máte rostliny v interiéru, snažte se přes zimu zajistit teplotu kolem pěti stupňů Celsia.
Aukuby kvetou v březnu až dubnu a mají malé květy. Pokud jsou v blízkosti samičí a samčí rostliny a nastane opylení, na podzim se na keřích objeví červené plody. Rostliny jsou dvojdomé, což znamená, že se vytvářejí pouze květy jednoho pohlaví. Pokud chcete získat semena pro množení, je potřeba mít v těsné blízkosti alespoň dvě rostliny opačného pohlaví. Aukubu si namnožíte pomocí zelených řízků. Nejvhodnější doba je podzim. Tvarování keřů je nutné provést krátce před zahájením vegetace.
Nezapomeňte přesadit
Mladší rostliny je potřeba jednou za rok přesadit v období mezi březnem až květnem. Starší rostliny stačí přesadit jednou za dva roky. Ideální je písčitá zemina, která je dobře zásobená živinami. Nejvhodnější je směs kompostu s pískem nebo směs drnovky, listovky a písku.
Aukuba má několik odrůd, které se od sebe liší tvarem a barvou listů. Odrůda Crotonifolia má jemně žluté tečkované listy, Variegata má hustě žlutě skvrnité listy. Longifolia má spíše úzké dlouhé listy a Hillieri zase velké listy. O pěstování zázvoru jsme psali zde.
