Nejnovější

Vodní kámen zlikviduje konvici, myčku i pračku. Zatočte s ním některou z osvědčených metod

Želva suchozemská je především býložravec, který má metabolismus a trávicí soustavu přizpůsobenou ke zpracování chudé balastní potravy bohaté na vlákninu s nízkým obsahem cukrů a bílkovin. Jídlo pro želvy lze rozdělit do dvou období, jedno je od jara do podzimu a druhé v zimě.

Od jara do příchodu zimy tvoří většinu krmiva dávka složená z divoce rostoucích bylin. Základem je smetanka lékařská list i květ, jetel, všechny druhy jitrocele, bodláky i plevel. Zbytek tvoří doplňky podle ročního období. Na jaro jsou to květy rostlin a stromů. Může to být například akát. V létě můžete nabídnout jahodu nebo zelenou slupku od melounu. Na podzim zase jablko nebo hroznové vína, list kedlubny nebo kapusty. Je to však pouze jako doplněk, takže by to mělo být až druhým chodem.

Stejné je to i s podáváním bílkovin. Dospělým želvám stačí jednou týdně třeba žížala nebo pár granulí určených pro suchozemské želvy. Mláďata by neměla bílkoviny dostávat vůbec. Větší přísun bílkovin totiž enormně zatěžuje organismus želvy, a proto může způsobovat nemoci!

V zimě je potřeba řešit skladbu potravin zejména pro mláďata vzhledem k jejich velikosti a stáří. Základem by mělo být čínské zelí. Jako doplněk je dobré dát mrkev, list kedlubny nebo kapusty a kousek dýně.

Nejlepší potravinou, kterou můžeme želvě v našich podmínkách nabídnout, je pampeliška. Další jsou jitrocel kopinatý, jitrocel větší, jetel luční nebo jetel plazivý. Přikrmovat lze kokoškou, kopřivou, locinou nebo mléčem. Je to plevel, který lze nalést všude, a želvám chutná. Na zahradách je i jahodník, ostružník, jehož listy jsou zelené dlouho do podzimu.

Při chovu malého množství želv je dobré nechat si naklíčit semeno jetele, nebo na podzim zasadit kořen pampelišky do nějakého truhlíku a pěstovat si vhodnou zelenou potravu i na zimu. Především v zimě je totiž důležité, aby želvy měly neustálý přístup k drceným vaječným skořápkám, které jsou pro ně vhodným zdrojem vápníku.