Poškrábala vás kočka? Pár dnů se hlídejte, mohli byste onemocnět nemocí z kočičího škrábnutí
Řeč tentokrát nebude o již poměrně veřejnosti známém riziku toxoplazmózy, ale o takzvané nemoci z kočičího škrábnutí. Té se odborně říká bartonelóza – to proto, že ji způsobuje Bartonella henselae.
Nutno říct, že se nejedná o nemoc, kvůli které by měla mezi lidmi propuknout panika a hromadné obavy z kontaktu s kočkou. Zkrátka se jen nyní o ní víc ví, a tak tyto poznatky můžou pomáhat v eliminaci rizik.
Když se mazlení zvrtne
Mazlení se s koťátky a kočkami je obecně považováno za dobrý způsob relaxace, a slouží také k určitým typům terapie (felinoterapie). V mnoha městech vznikají oblíbené kočičí kavárny, kde je možné vypít si šálek kávy nebo čaje v přítomnosti desítek koček. Za určitých okolností však vědci varují, že může z kočky na člověka být přenesena život ohrožující infekce. Závěry studie citoval před necelými dvěma lety server The Independent.
Choroba známá jako „nemoc z kočičího škrábnutí“ postihuje logicky nejvíce chovatele koček. Na člověka ji ale může přenést též klíště a blechy – a to jak z koček, tak i psů.
To, že k nákaze došlo, se projeví nejčastěji zhruba 5–10 dní po poškrábání či pokousání kočkou nebo po přisátí klíštěte. Pozor, někdy ale může uplynout až 7 týdnů! Mohou se objevit takzvané papulární léze. Dalšími průvodními jevy mohou být malátnost, únava, bolesti hlavy a zvýšená tělesná teplota. Pokud takové příznaky na sobě, či třeba dítěti, které přišlo se zvířaty (klíštětem) do kontaktu, pozorujeme, určitě stojí za to se vypravit k lékaři. Jen on může podezření vyvrátit nebo potvrdit.
Při kontaktu s cizí kočkou sázejme na obezřetnost
Jako u všeho je lepší sázet více na prevenci. Lékaři doporučují, aby si majitelé koček po hlazení svého mazlíčka vždycky umyli ruce, a vyhýbali se vzájemnému kontaktu mezi jejich zvířaty a cizími kočkami.
Před časem byl proveden ve Spojených státech amerických velký průzkum zabývající se tímto onemocněním. Odhalil, že obzvláště náchylná k přenosu bakterií jsou koťata a toulavé kočky.
V důsledku toho ukázal průzkum za oceánem to, že nejvíce ohroženou skupinou jsou děti ve věku od pěti do devíti let. Mezi nimi bylo zaznamenáno 9,4 ambulantních diagnóz na 100 000 obyvatel. Lékaři proto rodičům doporučují, aby své děti odrazovali od pusinkování koček a her s nimi, které by mohly vést k poškrábání.
Onemocnění je poměrně vzácné
Studie, která trvala osm let, a která zkoumala více než 13 000 případů onemocnění z kočičího škrábnutí, zjistila, že roční výskyt onemocnění činil asi 4,5 případu onemocnění na 100 000 obyvatel, což je vyšší číslo, než se očekávalo. Přesto je ale třeba dodat, že toto onemocnění je poměrně vzácné.
V krajních případech se ovšem může stát, že v důsledku infekce dojde až k úmrtí postiženého. Nebezpečí je větší u těch, kteří váhají s návštěvou lékaře, i když se u nich objeví příznaky.
Nemoc se mnohem častěji také objevuje v teplejších oblastech, kde se mohou blechy lépe množit a šířit. Nejjednodušší způsob, jak zabránit jejímu rozšíření, je tedy chránit domácí zvířata před blechami. To je možné udělat například pomocí léků a různých volně dostupných veterinárních přípravků. Někteří doporučují přirozenější metodu - koupat čas od času kočky v lázni z octa nebo citronové šťávy (ale pozor na poškrábání!).
Příznaky bartonelózy
Takže – dejme tomu, že jste se setkali s cizí kočkou, a ta vás poškrábala nebo pokousala. Ještě jednou shrňme to, kdy je třeba zbystřit, a případně se vydat k lékaři. Mezi hlavní a nejčastější počáteční příznaky toho, že by se mohlo jednat o nemoc z kočičího škrábnutí, patří horečka nebo zvýšená teplota, bolesti hlavy, netypická vyrážka připomínající těhotenské strie, bolesti kloubů a svalů, hlavy, zad. Mohou se přidat i oteklé uzliny, nejčastěji v podpaží, případně různé neurologické problémy jako je rozostřené vidění, necitlivost končetin, problémy s rovnováhou, třes.
Léčba bartonelózy
Podezření na postižení pacienta horečkou z kočičího škrábnutí musí podpořit pozitivní sérologická zkouška s ornitózovým antigenem (tedy laboratorní vyšetření krevního séra pacienta, které prokáže přítomnost protilátek), eventuálně jestli je k dispozici příslušný antigen, také pozitivní výsledek kožní zkoušky. Jestliže pak lékař potvrdí, že jste skutečně onemocněli, věřte, že včasnou diagnostikou a záchytem nemoci máte téměř vyhráno. Důležité je pak nasazení antibiotik. Tím se tahle nepříliš známá nemoc dá zvládnout, navíc se předejde nějakým následným dlouhodobým obtížím či návratům choroby. Důležité je vědět, že jedině, když se bartonelóza neodhalí včas, léčení může být obtížné.
Neházejme to ale jen na kočky
I když nemoc u nás vyjadřuje nutné spojení s kočkami, nebylo by to vůči nim spravedlivé neuvést, že nosiči můžou být i psi. Potvrdilo se to před časem v USA, kdy mnoho vojáků po návratu z války v Iráku trpělo mentálními problémy. Přišlo se na to, že vše u nich vyvolala právě infekce Bartonellou. Psi vojáků jí byli infikováni a pak ji přenášeli na svoje páníčky.
V počtu domácích mazlíčků na celkový počet obyvatel v Evropě držíme u nás prvenství. Česká republika je považována za velmoc, kdy v každé druhé domácnosti je chovaný pes nebo kočka. Psů žije v naší zemi prý kolem dvou milionů, koček více než milion. Je to údaj opřený o statistiky o počtech domácích mazlíčků v Evropě, který pravidelně zveřejňuje zejména organizace FEDIAF (The European Pet Food Industry Federation) – Evropská federace výrobců krmiv pro domácí mazlíčky, a u nás také společnost GFK.
Rizika z onemocnění jsou silnější především u bezprizorních zvířat. Neznamená to však, že bychom se jich měli stranit a nesnažit se jim pomoci. Na mysli však musíme mít opatrnost při kontaktu s nimi. A ideálně takový postoj co nejdříve naučit i děti. Čtěte také: Kočka a kočičí kokain? Neděste se a klidně jí ho dopřejte, odvykačku potřebovat nebude.
