Nejnovější

Jak se důkladně zbavit zápachu močoviny v kočičím záchodě? Výborně zabírají ocet a soda

Začínající akvarista samouk koupí akvarijní rybičky a základní akvarijní vybavení, ale akvarijní rostliny nekoupí. Akvárium s rybičkami ale bez akvarijních rostlin je však prázdné akvárium.

Jak náročná je péče o vodní rostliny v akváriu?

Z časového hlediska je nejnáročnější udržet požadované rozvržení a vzhled rostlin. U druhů s listovými růžicemi je nutné ručně odstraňovat staré listy, rostliny s olistěnými lodyhami (takzvané stonkové) musíte zkracovat a znovu sázet.

Nezbytné je pravidelně měnit část vody za čerstvou, jednou za čas je vhodné zlehka odkalit akvarijní dno pomocí odkalovacího zvonu a hadice. Velmi náročným rostlinným druhům musíte zajistit vysokou intenzitu umělého osvětlení a externí dodávky živin (například dodatečné sycení vody oxidem uhličitým nebo hnojení speciálními hnojivy).

Jaké jsou optimální podmínky pro pěstování běžných (nenáročných) druhů?

Tropické sladkovodní rostliny vyžadují především světlo, teplo, vodu a živiny. Světlo zajistíte nejlépe použitím zářivkových trubic v osvětlovacím krytu. Není nutné kupovat „speciální“ barevné typy zářivek. Lépe vyhovují bílé odstíny.

Teplota vody se má pohybovat v rozmezí od 22 do 28 stupňů Celsia. Běžné druhy rostlin snáší chemické parametry vody v širokém rozmezí – od měkké až po tvrdou s pH 6 až 8, proto nemusíte používanou vodovodní vodu upravovat. Voda by neměla v akváriu nehybně stát, ale ani příliš silně proudit, což zajistí vhodný filtr.

O dostatek živin pro rostliny se starají ryby prostřednictvím produktů své látkové výměny. Ty jsou zpracovány pomocí filtru. Dochází také ke shromažďování detritu, což jsou výkaly ryb, odumřelé zbytky rostlin či nespotřebovaná potrava, v substrátu akvarijního dna. Dodatečné dodávání umělých hnojiv je vhodné jen pro nádrže s náročnými druhy rostlin nebo pro akvária hustě osázená, kde je minimum ryb.

Množení

Rozlišujeme dva způsoby množení akvarijních rostlin, z nichž využíváme zpravidla pouze množení nepohlavní –vegetativní, tj. množení odnožemi nebo řízky. Množení pohlavní – květy a semeny, se v běžné akvaristické praxi nevyužívá, je mnohem pomalejší a náročnější na určité znalosti i podmínky.

Nejjednodušším vegetativním množením jsou rostlinami tvořené postranní výhonky a šlahouny rostoucí v substrátu nebo se plazící po jeho povrchu. Na jejich koncích se pak vytváří mladá, samostatně zakořeněná rostlinka a výhonek pak vyráží dále, kde se postupně tvoří další nové rostliny. Je vhodné po čase takový řetězec rostlin přerušit, neboť původní mateční rostlina se příliš vysiluje, až nakonec může odumřít. Nové mladé rostliny můžeme ponechat buď zakořeněné, kdy šlahoun mezi nimi přerušíme, nebo je přesadíme na jiné místo. Příliš husté porosty rostlin pak pravidelně protrháváme. Mladé rostliny však neoddělujeme příliš brzy, měly by dosáhnout alespoň třetinové až poloviční velikosti dospělé rostliny. Mezi takto se množící rostliny patří např. zákrutichy Vallisneria, kryptokorynyCryptocoryne, šípatky Sagittaria, z šípatkovců Echinodorus tenellus.

U dalších šípatkovců rodu Echinodorus se vytváří květní stonky, které vyrůstají nad hladinu, kde se vytváří květenství. Pokud květní stvol zatížíme a ponecháme pod vodou, vyrážejí na přeslenech nové mladé rostlinky, které odstřihneme od mateční rostliny teprve tehdy, až mají nové dostatečně velké rostliny vytvořený bohatý kořenový systém.

Další rostliny, jako např. kapradiny Microsorium, Ceratopteris nebo mokřanky Hygrophila, vytváří nové mladé rostliny přímo z pupenů na starých listech či stoncích. Dceřinou rostlinu oddělíme opět tehdy, až má tato dostatečně vzrostlé kořeny.

Dělení oddenků (rhizomů) lze použít u hnědovky křídlaté (Microsorium pteropus), anubisů (Anubias barteri), a také u mnohých šípatkovců (Echinodorus). Oddenky např. šípatkovců se mohou i samovolně rozvětvit a vytváří se na nich dceřiné rostliny. Kořeny mateřské rostliny opatrně uvolníme a dostatečně velkou mladou rostlinu odřízneme ostrým nožíkem. Můžeme také odřezat starší kus oddenku, který je již bez listů, a na tomto po čase vyraší nové listy.

Rostliny s dlouhými olistěnými lodyhami (Hygrophila, Limnophila, Bacopa, Myriophyllum, Ludwigia ad.) množíme řízkováním. Z hlavního stonku stříháme řízky z postranních výhonků, z vegetačního vrcholu rostliny nebo i z prostřední části stonku. Každý řízek by měl mít délku kolem 15 cm a alespoň 4 i více stonkových uzlin. Původní stonek můžeme ponechat zasazený, z paždí listů pak na něm vyrostou nové výhonky.