Znáte hedvábnou šlechtičnu s více než stoletým rodokmenem? Má vlastní hlavu, přesto vás zahrne láskou. Ale jen když se jí bude chtít!
Mazlíčci
06. listopadu 2014 04:57
/
redakce
📷
2 fotografie v galerii
Takový jsem já, britský statný kocour, pán tvorstva. / CC BY/Mike Weire
Chovatelé koček jsou stejně elitářští jako chavatelé psů. Chlubí se nejrůznějšími plemeny odchovanými napříč světem, čím vzácnější, tím nos chovatele směřuje více nahoru. Obyčejní milovníci koček ale většinou volí to, co prověřil čas a dobrá zkušenost. Mezi nejoblíbenější tak stále patří britská krátkosrstá kočka.
Původ tohoto kočičího plemene je ve Velké Británii někdy kolem roku 1900, nejstarší rodokmeny jsou tedy úctyhodná řádka generací. Přitom čistota plemene se stále chrání, takže chcete-li opravdu čistokrevnou britskou krátkosrstou, za koťátko zaplatíte nemalé peníze.
Přestože chovatelé proti tomu hlasitě protestují a čistotu krve se snaží chránit, je dnes většina britek chovaná v našich domácnostech bez rodokmenu, jsou to ovšem neméně milovaní levobočci. Původně vyšlechtěná britská krátkosrstká kočka vznikla křížením perských koček a domácích koček velkého vzrůstu. Tak se právě na počátku 20. století objevily první „papírové“ britky, zásadně modré. Dnes je povolená barevná škála velice široká – od bílých s hnědými špičkami uší a ocásku přes krémové, červené (tedy zrzavé), žíhané, želvovinové, kouřové až po úplně, ale úplně černé (správná černá britka nesmí mít ani jeden bílý chloupek).
Stavbu těla mají všechny barvy stejnou – jsou mohutné, silné, podsadité, krk krátký, hlava velká a kulatá s poněkud splácnutým nosem, což je dědictví po perských předcích. Srst mají britky krátkou a velice hustou, jemnou, přímo hedvábnou, pro každého milovníka koček je potěšením ji hladit a zabořit do ní prsty, aby svého mazlíčka podrbal na krčku a za oušky.
To mají britky moc rády. Jsou to přítulné kočky, rády se nechají rozmazlovat, přitom si ovšem zachovávají pravou kočičí osobnost – mazlím se, když chci já. Britky se dobře snášejí v jedné domácnosti s dětmi i s dalšími zvířaty. Ne snad, že by byly tak tolerantní, spíš si dovedou jít po svém. Také proto celkem snadno snášejí čekání na páníčka samy doma, většinu času přitom prospí nebo se zkrátka nějak zabaví, třeba jen koukáním z okna.
Když přijdete domů z práce, přijde vás britka přivítat do předsíně. Bude si dlouze protahovat přední i zadní nohy i záda a ještě chvilku jí bude trvat, než se úplně probudí. Pak se vám ale bude radostně věnovat a doprovázet vás po bytě, kam se jen pohnete, jak si sednete, přijde na klín nebo alespoň vedle vás do křesla. O své si dovede říct velice hlasitým mňoukáním ve velké řadě tónů.
Majitelé britek dovedou se svými miláčky doslova rozmluvat, protože záhy rozeznají, co které tóny znamenají a co je třeba na ně odpovědět, jak zareagovat. Britské krátkosrsté kočky jsou zkrátka skvělí domácí společníci. Samozřejmě pokud chcete všechny znaky plemene, pořídíte si britku s rodokmenem.
Původ tohoto kočičího plemene je ve Velké Británii někdy kolem roku 1900, nejstarší rodokmeny jsou tedy úctyhodná řádka generací. Přitom čistota plemene se stále chrání, takže chcete-li opravdu čistokrevnou britskou krátkosrstou, za koťátko zaplatíte nemalé peníze.
Přestože chovatelé proti tomu hlasitě protestují a čistotu krve se snaží chránit, je dnes většina britek chovaná v našich domácnostech bez rodokmenu, jsou to ovšem neméně milovaní levobočci. Původně vyšlechtěná britská krátkosrstká kočka vznikla křížením perských koček a domácích koček velkého vzrůstu. Tak se právě na počátku 20. století objevily první „papírové“ britky, zásadně modré. Dnes je povolená barevná škála velice široká – od bílých s hnědými špičkami uší a ocásku přes krémové, červené (tedy zrzavé), žíhané, želvovinové, kouřové až po úplně, ale úplně černé (správná černá britka nesmí mít ani jeden bílý chloupek).
Stavbu těla mají všechny barvy stejnou – jsou mohutné, silné, podsadité, krk krátký, hlava velká a kulatá s poněkud splácnutým nosem, což je dědictví po perských předcích. Srst mají britky krátkou a velice hustou, jemnou, přímo hedvábnou, pro každého milovníka koček je potěšením ji hladit a zabořit do ní prsty, aby svého mazlíčka podrbal na krčku a za oušky.
To mají britky moc rády. Jsou to přítulné kočky, rády se nechají rozmazlovat, přitom si ovšem zachovávají pravou kočičí osobnost – mazlím se, když chci já. Britky se dobře snášejí v jedné domácnosti s dětmi i s dalšími zvířaty. Ne snad, že by byly tak tolerantní, spíš si dovedou jít po svém. Také proto celkem snadno snášejí čekání na páníčka samy doma, většinu času přitom prospí nebo se zkrátka nějak zabaví, třeba jen koukáním z okna.
Když přijdete domů z práce, přijde vás britka přivítat do předsíně. Bude si dlouze protahovat přední i zadní nohy i záda a ještě chvilku jí bude trvat, než se úplně probudí. Pak se vám ale bude radostně věnovat a doprovázet vás po bytě, kam se jen pohnete, jak si sednete, přijde na klín nebo alespoň vedle vás do křesla. O své si dovede říct velice hlasitým mňoukáním ve velké řadě tónů.
Majitelé britek dovedou se svými miláčky doslova rozmluvat, protože záhy rozeznají, co které tóny znamenají a co je třeba na ně odpovědět, jak zareagovat. Britské krátkosrsté kočky jsou zkrátka skvělí domácí společníci. Samozřejmě pokud chcete všechny znaky plemene, pořídíte si britku s rodokmenem.
Kam dál?
