Nejnovější

Jak se důkladně zbavit zápachu močoviny v kočičím záchodě? Výborně zabírají ocet a soda

Přesto, co bylo řečeno v úvodu, stále platí, že pokud si nejste jisti, raději to, co nasbíráte, nejezte. Také máte možnost si nechat svůj houbařský úlovek posoudit někým, kdo houbám opravdu rozumí. Pokud nemáte zdatného houbaře mezi sousedy, klidně zkuste mykologickou poradnu. Ale teď už k některým druhům, které jsou pro nezkušené houbaře obávané, ale přitom je můžete klidně sbírat.

Žampion

U žampionu existuje jedno zásadní a charakteristické znamení. Jeho lupeny jsou hnědé. Žádná muchomůrka ani jiná houba takové lupeny nemá. Jestliže tedy uvidíte světlý klobouk patrně větších rozměrů než žampiony v obchodě a podíváte se na houbu zespodu a uvidíte hnědou barvu, můžete si být jisti. Všechny hrůzné historky o záměně divoce rostoucího žampionu s muchomůrkou zelenou pocházejí patrně od lidí barvoslepých. Neboť tato muchomůrka má lupeny bílé.

Muchomůrka růžovka

Masák, muchomůrka růžovka, velmi ceněná houba, která skvěle chutná upravená na pánvi. Kdo ji zná, nemůže se zmýlit, ale je třeba ji nejlépe sbírat chvíli s někým, kdo se vyzná. Přesto existuje několik jasných znamení, že jde o růžovku. Na klobouku i na třeni se objevuje růžová barva. Spodní část třeně bývá napadena červy a je výrazně růžová až do temnějších odstínů. Prstýnek či sukýnka je vroubkovaná. Je-li houba okousaná, v ráně jednoznačně je růžová barva.

Tyto znaky v kombinaci se shodou ve tvaru podle klasických vyobrazení musí stačit k odlišení od jiných druhů. Růžovku můžete zaměnit s šedivkou, což není na závadu, protože je také jedlá. Bohužel je snazší záměna s muchomůrkou tygrovanou a dalšími muchomůrkami, protože patří k příbuzným houbám. I růžovky bývají někdy jinak zbarvené. Zvlášť v suchých a hodně teplých dnech mohou vyrůst růžovky podivného zabarvení. Takové raději nesbírejte. Držte se jen těch, kde jsou znaky jasné a zřetelné.

Holubinka

Holubinka je houba s jasným tvarem. Pozná se podle typického tvaru klobouku i třeně. Třeň je dole bez pochvy, hladký, bílý, pevný. U holubinek je horší problém v tom, že existuje tolik různých barevných variant, že si lidé obvykle nepamatují, která je jedlá a která nikoli. U holubinek ale existuje jednoduché řešení. Jestliže houbu ochutnáte a bude pálit, jedlá není. Ty, které nepálí, naopak jedlé jsou. Také je dobré si pamatovat, že jásavě červené druhy se k jídlu nehodí. Temně červené ano. I u holubinek doporučujeme se učit jejich sběr s někým, kdo si je naprosto jistý.

Hlavní jedovaté druhy

Pro bezpečné houbaření je dobré znát hlavní jedovaté houby. Patří mezi ně muchomůrka zelená – má dole kalich smrti, pochvu, bílé lupeny a nazelenalý klobouk. Na rozdíl od holubinek má prstýnek. Muchomůrka tygrovaná se někdy může podobat růžovce, ale má hladký prstenec a kalich má přechod. Při řezu nerůžoví. Závojenku olovovou si nezkušení houbaři pletou s hřiby, ale opět je to s podivem, protože houba má zespod lupeny, což hřibovité nemají. V této souvislosti je ještě dobré si dát pozor na hřib satan, který vypadá jako krásný pravák, ale jeho třeň má na sobě červenou barvu. Výtrusnice je ale žlutá, což mnohé houbaře zmate.

Abyste se vrátili z lesa v pořádku, je třeba se také chránit vhodným oblečením a repelenty před klíšťaty. Stejně tak je dobré se postarat i o vaše mazlíčky. O tom si můžete přečíst v článku zde.