Koncem léta a začátkem podzimu vykvétá na kyselých půdách vřesoviště, ale také v květináčích, kbelících či truhlících drobnými zvonkovitými květy vřes obecný (Calluna vulgaris). Často bývá zaměňován s vřesovcem (Erica gracilis), který nesnáší teplotu pod 10 stupňů Celsia, zatímco vřes při dostatečné zimní ochraně, kdy jej opatříme podobně jako růže, vydrží léta. Zejména rostliny pěstované v nádobách je zapotřebí chránit před mrazem.

Pěstování

Keře vřesu dosahují výšky podle druhu kultivaru od dvaceti centimetrů do zhruba šedesáti centimetrů, některé druhy pak dosahují výšky až jednoho metru. Najdete jej po celé Evropě i Malé Asii, v celé Severní Americe, ale také třeba v některých částech Jihozápadní Afriky, na Sibiři nebo na Novém Zélandu. Daří se jim na okrajích lesů, na rašeliništích i skalách, najdete je i vysoko v horách i v bažinatých porostech. Vřes nepotřebuje jako valná většina ostatních kvetoucích rostlin výživnou půdu bohatou na minerální látky, vyhovují mu půdy písčité, suché a hlavně kyselé s mírnou zálivkou. Nedaří se mu v půdě vápenaté, ale celkově jde o poměrně nenáročnou rostlinku, kterou můžete vysadit jak na záhonek, tak na skalku, daří se mu i jako hrnkové květině. Je to dlouholetá rostlina, avšak ne trvalá, zpravidla vám na zahradě vydrží tak patnáct let.

Výsadba a rozmnožování

Při sázení vybírejte místo, kde je dostatek slunečního svitu nebo polostín, na stinných místech by vám vřes nekvetl. Před sázením si stanoviště nejprve dobře promyslete, vřes totiž velmi špatně snáší přesazování. Každé jaro je pak vhodné jej seříznout nebo sestříhat zahradnickými nůžkami, rostlinu zkracujeme zhruba o jednu třetinu. Můžete jej pohnojit hnojivem na rododendrony nebo erikoidní rostliny, dbejte na to, aby hnojivo neobsahovalo v žádném případě vápník. Jednou za čas zhruba po čtyřech až pěti letech proveďte důkladné zmlazení všech keříků radikálním řezem. Ideálně na podzim. Na zimu je vhodné především mladé rostliny, nebo rostliny omlazené řezem chránit nastýlkou popřípadě mulčovací kůrou, starší rostliny nevyžadují ani tuto péči. Vysazovat jej můžete na jaře, ale i na podzim. Rozmnožuje se řízkováním, řízky sbírejte na podzim, nechejte je přezimovat ve skleníku nebo pařeništi, kde je poměrně teplo, díky čemuž se rychleji vyvine kořenový systém. Jakmile mají řízky kořínky, můžete je zasadit jednotlivě do malých květináčů do směsi z rašeliny, písku a zeleného hnojení. Vypěstovat se dá i ze semen.

Sběr a sušení

Sbírá se buď květ, nebo celá nať i s květem a to v době plného květu rostliny, ideálně koncem července a v průběhu srpna. Sklízí se podobně jako třeba levandule či majoránka - lístky a květy jednoduše stáhneme po směru růstu z natě dolů. Chceme-li celou nať, pak jí odstřihneme, vždy používáme ke sběru jen mladé rostlinky, nikoliv starší zdřevnatělé. Suší se zavěšený ve svazečcích na suchém a stinném místě, nebo rozprostřený v tenké vrstvě na novinách či plechu. Chcete-li si ušetřit práci, pak vězte, že k dostání je samozřejmě již vysušený i v lékárnách.

Využití vřesu

Vřes je brán většinou lidí jako ryze okrasná rostlina, která se kupuje pro svůj vzhled. To je sice pravda, nicméně málokdo ví, že jde o medonosnou rostlinu, z níž se dá dělat také čaj mající léčivé účinky. Lahodná chuť čaje hovoří již sama za sebe. Extrakty z vřesu se často používají i v kosmetice na různé pleťové krémy a podobné přípravky.

Dekorace z vřesu

Připravili jsme pro vás podzimní dekorace z vřesu, malých jablíček, větviček se šípky zkrácených špalíčků ze svídy, které mají půvabnou červenou barvu. Do formy tvaru lodičky si připravíme opět navlhčenou zelenou aranžovací hmotu. Malá jablíčka napícháme na špejle, větvičky s šípky a malé tenké špalíčky z větví svídy zakrátíme na potřebnou délku. Z vřesu či vřesovce růžové barvy odstříháme jednotlivé větvičky a ty pak vypichujeme postupně do formy v nepravidelných intervalech po skupinkách vedle sebe. Veškerý použitý materiál by měl pokrýt celý povrch aranžovací hmoty, aby zespod neprosvítala.