Nejnovější

Jak se důkladně zbavit zápachu močoviny v kočičím záchodě? Výborně zabírají ocet a soda

Než se pro nějakou dřevěnou podlahu rozhodnete, je dobré si ujasnit, jaké povrchové úpravy jsou dnes k mání a co dokáží s dřevem udělat. Obecně je možné povrchovou úpravu dřevěných podlah docílit buď mechanickou, nebo chemickou cestou.

Mechanické úpravy dřeva

Povrch dřeva je možné změnit pomocí mechanických úprav. Představíme vám ty nejznámější.

Kartáčování

Kartáčování neboli drásání patří mezi nejpoužívanější typy mechanické úpravy. Jedná se o speciální úpravu, díky které vynikne kresba dřeva, letokruhy a rustikální struktura. Dřeviny vhodné pro kartáčování jsou zejména dub a jasan. Podlaha se touto úpravou stává odolnější proti drobnému poškození. Základním principem kartáčování je vydrásání měkkého přírůstku dřeva z povrchu. Pro tento účel se používá ocelový kartáč v kombinaci s nylonovým se zataveným brusným zrnem. Jako závěrečná povrchová úprava se pro kartáčované dřevo používají různé typy olejů, popřípadě laků.

Postaršení

Tato úprava v sobě skrývá potlučení a opracování za použití ručních nástrojů. Podlahy s touto povrchovou úpravou se hodí do interiérů se starožitným nábytkem či do místností, kde je zachování dojmu tzv. patiny žádoucí. 

Katrování

Katrování je způsob úpravy dekoru pomocí dřevoobráběcího stroje, který narušuje strukturu dřeva. Podlaha je pak vizuálně i na dotek hrubší. Podlaha se tak stává odolnější a lépe snáší jakékoli vrypy a oděrky. Katrované podlahy jsou vhodné do míst, kde lze očekávat vyšší provoz a zatížení.

Broušení

Zcela hladký povrch zaručuje velmi snadnou údržbu a péči. Broušením se nemění vzhled daného dekoru.

Hoblování

Obvykle se provádí strojně nebo ručně. Hoblováním se odstraňuje vrchní část nášlapné vrstvy, čímž podlaha získává na plastičnosti a dosahuje se dojmu opotřebení. Většinou se používá na dubových selských prknech (celoplošný vzor).

Chemické úpravy dřeva

Zajímavého povrchu dřevěné podlahy lze dosáhnout i díky chemickým postupům. Opět vám představíme ty nejznámější.

Moření

Mořením rozumíme změnu základního barevného tónu dřeva, zvýraznění, sjednocení nebo změnu textury a odstranění nežádoucích lokálních zbarvení. Změnou základního barevného tónu získává dřevo nový barevný tón, někdy pro danou dřevinu až netypický, nebo se mořením sleduje barevné sjednocení povrchu s ponecháním původního barevného tónu, případně jen s malým odklonem od něj. Princip moření spočívá v chemické nebo fyzikálně chemické úpravě barevného tónu dřeviny aplikací suspenze vysoce dispergovaných pigmentů v rozpouštědle, díky níž se barvivo uloží do vláknitě pórovité struktury povrchu dřeva.

Čpavkování

Speciální úprava pro dubové dřevo. Základním principem je chemická reakce mezi tříslovinami v dubu a čpavkem. Tím dub získá originální tmavé zabarvení. Odstín záleží na množství tříslovin ve dřevě a době vystavení účinkům čpavku. Pro tuto úpravu se používá čpavek v plynné i kapalné formě. Z důvodu ekologických a hygienických norem se pro čpavkování využívají speciální komory. Vždy se čpavkuje polotovar ve formě nášlapné vrstvy či parkety.

Bělení

Bělením se povrch dřeva zesvětluje. Účelem je zvýraznění světlého odstínu (javor, jasan, buk, dub), odstranění nežádoucích lokálních barevných změn, barevné sjednocení, dosažení výrazného barevného kontrastu (při kombinaci bělených a nebělených dílců). Na bělení se používá roztok peroxidu vodíku (30–35%) a hydrogenuhličitanu amonného v poměru 10 : 0,5 až 10 : 1. Roztok se nanáší na plochu pomocí houby v rovnoměrné vrstvě. Při aplikaci se směs nesmí dostat do styku s žádným kovovým materiálem. Barevné změny jsou výsledkem destrukce a vyplavení látek způsobujících zbarvení dřeva. O tom, na co si dát pozor při údržbě dřevěné podlahy, jsme psali zde.