Domácí králík je společenský a čistotný tvor, potřebuje ale vychovávat od malinka
Inu, králičí maso je zdravé, lehké a dá se z něj připravit mnoho lahodných pokrmů, tak to zkrátka je. Takže chovatelé domácích zakrslých králíků neplačte, ten váš mazlíček jistě na talíři neskončí a ti z králíkárny tam zkrátka patří.
Kdo si nechce pořídit domů pejska, protože by ho musel venčit, ani kočku, protože se mu zdá příliš nezávislácká, pořád ještě může mít prima chlupatého kamaráda. Zakrslý králík není totiž žádný hlodavec na chov v kleci, ale společenské zvíře, které za vámi bude poskakovat po bytě, přijde na zavolání a uvítá i pomazlení.
Kdo psa nebo kočku,případně oba, doma má a jako milovník všeho živého si chce pořídit další zvíře, králíčka si dopřát může, soužití se psem i kočkou obvykle probíhá bez problémů (tedy pokud nemáte psa cvičeného na hony, samozřejmě). Jen počítejte s tím, že budete svou přízeň muset spravedlivě dělit, protože jako vůdce smečky budete přísně sledován, jestli někomu nenadržujete.
Na výběr je mnoho druhů králíků, různě velkých, různě barevných i s různýma ušima. Pokud jste si vyhlédli nějakou rasu a chcete, aby váš dospělý králík opravdu vypadal tak, jak se vám zalíbilo na obrázku nebo u známých, musíte se obrátit na chovatele s registrovaným chovem. Jen tak v tržnici nebo v prodejně zvířat totiž s největší pravděpodobností pořídíte nějakého křížence. Místo miniaturního králíčka vám pak může vyrůst pořádný králičí macek.
Jako každé domácí zvíře i králík potřebuje od mala péči a výchovu k soužití s člověkem. Je to čistotný tvor, naučí se chodit na kočičí záchod s pilinovou nebo granulovanou podestýlkou, bude ji ale vyžadovat nejméně jednou za dva dny vyčistit, jinak už na ni nepůjde. Také přijít na zavolání nebo na písknutí musíte králíčka naučit. A také zavést nějaký ten povel FUJ s důrazným tlesknutím, když strká čenich někam, kam nemá.
To poslední má ovšem své limity – králík je zvědavý průzkumník a nejraději zkoumá v noci, je tedy pro něj dobré nechat ho v noci v nějaké místnosti volně pobíhat (ne v ložnici, protože by vám doslova poskakoval po hlavě ve snaze vás přimět k hrám). V králičí noční místnosti ale nenechávejte volně nic, co nechcete mít překousané – králík vše testuje ostrými hlodáky. Hlavně pozor na kabely, to je veliké lákadlo.
Když překonáte králičí pubertu od zhruba půl roku do roka věku, období, kdy je třeba vychovávat, vychovávat a vychovát, váš mazlíček se značně zklidní a bude vám milým, věrným a zábavným společníkem. Nesmí ale žít pouze v kleci – potřebuje nejméně 4 hodiny denně volnosti a komunikace s vámi, jinak se z něj stane plachý a zatrpklý mrzout.