Koniklec oživí vaši zahradu. Tato jedovatá skalnička se v lékařství využívá proti zánětům i kožním problémům
Koniklec je skalnička, která je kromě květů zajímavá i svým ochmýřením. Skvostně to vypadá především ráno, když je rostlina pokrytá rosou. V takové chvíli působí více než kouzelně. V přírodě koniklec často roste jednotlivě, v zahradě ale může být na jedné rostlině více květů.
Potřebují slunce
Musíte ale vybrat správné místo. Vyžaduje slunečné stanoviště, které nesmí být mokré. Platí to pro koniklec luční, velkokvětý nebo slovenský. Pro náročnější koniklec jarní a bílý a další horské druhy je lepší mít lehký stín, stálou vlhkost a je lepší použít rašelinu. Půda by měla mít málo živin a nesmí být přehnojená dusíkem.
Koniklec nesázejte mezi rostoucí trvalky nebo dřeviny, které by ho utiskovaly. Při výsadbě na skalce i mezi jednotlivými konikleci nechávejte vzdálenost kolem půl metru, protože přesazování větších rostlin by mohlo být riskem. Dávejte pozor, aby voda nezatékala do růžice, což by mohlo způsobit úhyn.
Na začátku musíte rostliny pravidelně zalévat, později jen horské a severské druhy. Po odkvětu odstraňte většinu květů. Pokud nemáte koniklec jarní, zkraťte na podzim odumřelé listy. Koniklec je mrazuvzdorný, proto není potřeba ho příliš chránit proti zimě. U pletí si dávejte pozor, ať nepoškodíte kořeny. Hnojení nepoužívejte.
Koniklec dorůstá pomalu až do půl metru. Listy jsou nejdřív chlupaté a později složené a zpeřené. Květy jsou pravidelné a mají obě pohlaví. Barvy bývají fialové, modré, červené, růžové, ale i žluté nebo bílé.
Jedovatá rostlina
Všechny druhy koniklece jsou jedovaté. Pokud ho někdo sní, vyvolá to zvracení a průjem. Dráždí pokožku a vyvolává zánět. Otrava ale většinou nenastává, protože je rostlina tak hořká, že jí člověk nesní velké množství.
V lékařství se občas sušené listy nebo kořen používají jako čaj nebo tinktura k léčbě zánětů reprodukčních orgánů, při svalových křečích nebo astmatu. Odstraňuje také nespavost a úzkost a u někoho měl i protinádorové účinky. O pěstování bylinek přes zimu jsme psali zde.
