Vyznáte se v řeči koček? Ke komunikaci prý používají asi 16 různých zvuků
U koček je to jako u lidí, některé jsou odvážné, jiné bojácné, náladové, přátelské, cholerické, temperamentní či naopak flegmatické. Jedno ale mají společné - nejsou to samotářská zvířata. Naopak potřebují navazovat sociální kontakty a často se proto různě zvukově projevují. Za "nejupovídanější" plemeno je považována kočka siamská. Toto plemeno se obvykle projevuje často a hlasitě. I klidné a tiché kočky však vydávají celou řadu zvuků.
Kočičí zvuky vědce velmi fascinují a zatím rozlišili 16 různých zvuků. To, jak často jich využívají, záleží i na konkrétním plemenu. Perská nebo britská kočka je spíše uzavřenější, méněmluvné povahy, kdežto jiná plemena, např. již zmíněné siamky, jsou mnohem upovídanější.
Mňoukání, bručení, hučení
Hlasové projevy koček zahrnují celou škálu zvuků od mňoukání přes bručení až po hučení, které znamená nejvyšší stupeň rozrušení a po němž následuje rychlá útočná nebo obranná akce. Rozeznat lze i jakési spokojené vrkání kočičích matek, vřískot při mrouskání, sykot a prskání jako projev agrese, strachu nebo obrany a nakonec zvuk, který slyší každý chovatel nejraději, předení.
Předení neznačí vždy spokojenost
Právě k předení se váže častý omyl mnoha lidí, totiž že přede-li kočka, znamená to jen její vrcholnou spokojenost. Kočka ovšem může příst i ve stavu strachu, nervozity nebo bolesti, podle některých etologů může předení znamenat i projev podřízenosti.
Hlasový aparát kočky je uzpůsoben poněkud jinak než podobné ústrojí lidské. Kromě pravých vazů hlasových má ještě jeden pár hlasivek, tzv. nepravé hlasové vazy. Na rozdíl od člověka mohou kočky vydávat zvuky jak při výdechu, tak při vdechu. Zvuky vznikají napětím hrtanových svalů a rychlostí, jakou je vzduch hnán přes hlasové vazy. Hlásky jsou ještě dotvářeny tvarem tlamičky.
Důležitá je i mimika
Kočky podobně jako lidé nekomunikují pouze pomocí zvuků, ale i mimikou celého těla a ocasu. Postavení uší, rovněž tak rozšíření či zúžení zorniček naznačuje duševní náladu kočky.
Nezastupitelným komunikačním prostředkem pro kočky jsou též pachy, které kočky zanechávají na lidech a okolí otíráním, škrábáním a též značkováním močí.
Řečí těla kočky vyjadřují zejména pocity, jako je např. strach, radost a agresivita. Všeobecně se kočky snaží opticky zvětšit, jestliže jsou agresory anebo jsou potěšené. K tomu jim slouží srst, kterou jsou schopné naježit, a tak dosáhnout žádaného efektu zvětšení.
Dalším spolehlivým indikátorem nálady kočky je její ocas. Kočka, která má z něčeho radost, má vztyčenou hlavu a ocas. Hřbet bývá v tomto případě vyklenutý a kočka se lísá o svého pána. Když má hravou náladu, má ocas tvar otazníku a kočka poskakuje a loví předměty vhodné k ulovení.
Kočka, která má strach, se snaží opticky zmenšit tím, že pokrčí nohy a sklopí uši k hlavě. Pokud chce zastrašit jinou kočku, zdvihne zadní část těla, vzpřímí ocas a pohybuje jeho špičkou ze strany na stranu. Vrcholně rozčílená kočka připravující se k útoku má natažené všechny končetiny, naježenou srst, vztyčený ocas a je celá nahrbená. O psí řeči těla jsme psali zde.
