Nejnovější

Jak se důkladně zbavit zápachu močoviny v kočičím záchodě? Výborně zabírají ocet a soda

Čmeláci jsou neútoční a dobráčtí. Jsou zdatní opylovači i sběrači. Umí výborně opylovat i rostliny s dlouhými úzkými kalichy, do nichž včely nedosáhnou. Na rozdíl od včel létají spokojeně i za chladného počasí a za deště, takže třeba v chladných jarních dnech účinně opylují mnohé květy ještě v době, kdy včelky z úlů ani nevykouknou. Pobývají v pevných společenstvech, která jsou však jednodušší než společenství včel. Bohužel jejich počet se stále menší. Je to i tím, že nevhodnou úpravou krajiny jim nedovolíme přezimovat. Zkuste jim pomoct a postavte ve vaší zahradě čmeláčí úl.

Zhruba polovina čmeláčích druhů je ochotna přijmout za svůj domov čmeláčí úl, který jim na své zahradě, louce či třeba na okraji lesa nabídne člověk. Prostě a jednoduše takový čmelín, který vychází z přirozených potřeb tohoto hmyzu a dokáže je simulovat. Přirozeně vhodných míst k hnízdění, a tedy i čmeláků, totiž ubývá.

Jak na to

Při výrobě vlastního dřevěného čmelína je určitě dobré vědět, že by měl mít vnitřní rozměr v x š x d – 20 – 25 x 25 – 30 x 25 – 30 cm a prkna by měla mít šířku minimálně 2 cm. Prkna musejí těsnit, jinak hrozí nebezpečí umrznutí plodu při jarních mrazících nebo snazší vniknutí parazitů.

Pro lepší regulaci teploty ve čmelínu se také doporučuje z vnější strany připevnit ke stěnám a podlaze čmelína polystyren. Pro vchodový otvor (případně s ochrannou klapkou) a větrací otvor vyřízneme v polystyrenu příslušné otvory nebo potřebný souvislý kolmý pásek.

Od vchodu se vede úlem při straně a pak v pravém úhlu při boční stěně asi 3 – 4 cm od konce zadní stěny tunýlek o světlosti cca 2,5 cm. Ten můžeme snadno nahradit elektrikářským „husím krkem“ o světlosti nejlépe 1,8 cm, který se ohne a připevní ke stěnám. Tunýlek není nutný, ale královna přijme útulek s delším a lomeným vchodem raději, neboť se v takovém čmelínu cítí bezpečněji.

Z vnější strany čmelína se pod vletový otvor umístí česno (přistávací a vzletová ploška) tak, aby mělo plochu asi 5 x 3 cm. Střecha úlu by měla být dobře přiléhající dřevěná deska, dobré je pod ni vložit silnou látku, která odstraní netěsnosti a úl lépe tepelně izoluje. Je velmi účelné ještě navíc přikrýt střechu něčím, co zabrání provlhnutí, nebo dokonce prosáknutí dřevěné střechy deštěm, například kusem linolea nebo silného igelitu.

Výplň úlu

Umělý čmelín musíte čmelákům vyplnit do ¾ prostoru teplodržným materiálem tak, aby přístup k hnízdu byl od konce vchodové rourky volný. Protože královny zejména některých druhů a jejich první dělnice si tento materiál stmelí cca na ½ prostoru, není vůbec na škodu naplnit vnitřní prostor čmelína tímto materiálem ještě více, ale samozřejmě tak, aby se v něm čmeláci mohli volně pohybovat. Pozor také na ucpání vchodového otvoru. Obecně však platí, že je vždy prospěšnější vložit materiálu více než méně. Čmeláci jsou tak lépe chráněni před extrémy počasí.

K vyplnění je možné zakoupit speciální výplň čmelínů nebo použít krejčovskou vatu (například dříve běžně používanou podšívku nebo vycpávky ramen kabátu). Pozor však na naftalín a silonové náhražky v podšívkách i vycpávkách. Nesmí se používat ani běžná vata, ve které se mohou čmeláci zamotat a zemřít. Krejčovskou vatu jde do jisté míry nahradit surovou bavlnou, koudelí, rozcupovanými vatovými izolačními pásy na vodovodní potrubí, hoblinami, nastříhanými hadrovými kousíčky se suchým mechem a trochou suchého listí nebo sena, myším hnízdem a podobně.

Rozhodně neplníme čmelín pískem. Neměli bychom také používat žádné syntetické materiály. Čmeláci totiž výstelku při stavbě hnízda usilovně zpracovávají, trhají a žvýkají, což s umělými materiály moc nejde. Náplň roztrháme na jemné chmýří, takže vznikne načechraný kopeček. Od konce vchodové rourky do hnízda vytvoříme prstem otvor jako imitaci myšího vchodu do hnízda – a čmelín je připraven.

Usazení čmeláků v úle

Asi v polovině dubna, při teplejší zimě i na konci března, nastává období, kdy u nás mladé samičky čmeláků v největším počtu hledají místo k založení hnízda. V žádném případě se nepokoušejte sami odchytit samičku a umístit ji do čmelína nebo dokonce přemisťovat již vytvořené kolonie.Je také nepřípustné sbírat čmeláky z květů či kdekoli jinde. Mějte na paměti, že čmeláci jsou u nás zákonem chráněný druh. Dopouštíte se tak vážného porušení zákona.

Je zásadní ponechat výběr a obsazení čmelínu na čmelácích samotných - instalovat čmelín na pro čmeláky atraktivní místo a ponechat jej, aby ho samovolně obsadili. Můžete je také zkusit nalákat na med nebo cukerný roztok, který do čmelína umístíte. Pokud už tolik toužíte po čmelíně ve vaší zahradě a přirozené obsazení čmelínu se stále nedaří, je nutné vyhledat pomoc u odborníků, kteří disponují i potřebným povolením výjimky ze zákazů odchytu a manipulace s tímto zvláště chráněným druhem.

Samičku z úlu nikdy žádným způsobem nevypuzujte. Pokud záhy uletí (což se též stává často), usazení se nezdařilo. Pokud delší dobu setrvá na letáku a potom se začne ve stále se zvětšujících půlkruzích, obrácena hlavou k česnu, vzdalovat, je slušná pravděpodobnost, že se do úlu vrátí (někdy za hodinu, jindy za den). Zjistíte to položením drobného předmětu, například kousku suchého stébla, do prostoru česna. Někdy je však třeba šetrně úl přemístit, čtěte více zde.