Pokud chcete cokoliv upevnit do jiného materiálu než do dřeva, tedy do cihly, panelu, sádrokartonu či jiného tvrdého materiálu, budete potřebovat hmoždinky. Hmoždinky se pevně vzepřou v pevných hmotách nebo uchytí v dutých tvárnicích či deskách.

Trh nabízí univerzální kotvicí prvky nebo speciální systémy, určené pro stavební materiály se specifickým vlastnostmi.

K těm prvním patří plastové hmoždinky určené do otvorů vrtaných do pevného materiálu, jako je cihla, tvárnice nebo panel a další stavební materiály. Hodí se do betonu i do měkčích hmot.

V omezené míře, často s použitím dalšího materiálu, jako je sádra, montážní pěna, malta či speciální lepidlo, se dají použít do sádrokartonu, dutého či nepevného cihlového zdiva apod. Plastové hmoždinky slouží hlavně k upevnění vrutů.

Kovové upevňovací prvky z lisovaného pozinkovaného plechu, hliníkové slitiny, případně z nerezu se většinou používají k uchycení šroubů s metrickým závitem. Až na výjimky se po vložení do předvrtaného otvoru kotví − roztáhnou − dotažením šroubu či zatlučením trnu.

Hmoždinky jsou rozlišené barvou

Podle materiálu určíte, který druh hmoždinek použijete. Výrobci se snaží jednoduchým barevným rozlišením obalů (výrazným barevným pruhem) zákazníka navést, do kterého materiálu jsou ty nebo ony hmoždinky určeny:

Zelenou barvou značí univerzální hmoždinky.

Žlutou barvou značí hmoždinky pro plné stavební materiály a zdivo.

Oranžovou barvou značí hmoždinky pro duté (děrované) materiály. Někteří výrobci ale plné a pevné děrované materiály značí společně pouze žlutou barvou.

Modrou barvou se značí hmoždinky pro sádrokarton.

Šedivou barvou značí hmoždinky, které jsou vhodné do betonu a mají udržet velkou zátěž.

Cihla, beton

Pokud potřebujete přišroubovat věšák na kabáty nebo háček na obraz do běžné cihlové zdi, postačí univerzální plastová hmoždinka s dvěma kotvičkami, jejíž průměr se bude odvíjet od průměru použitého šroubu. Použít můžete také tzv. natloukací hmoždinku, kterou do otvoru zatlučete společně s vrutem, který poté dotáhnete. Natloukací hmoždinky jsou k dipozici pro většinu běžných materiálů. V případě dutých cihel je dobré sáhnout po hmoždinkách, jejichž konec se po zašroubování vrutu zauzluje.

Pokud je zeď betonová, použít můžete - podle toho, co se chystáte upevňovat - univerzální hmoždinky nebo takzvané rychlokotvy, případně chemické kotvy. Rychlokotva je v podstatě kovová hmoždinka, která po dotažení vrutu expanduje. Chemické kotvy představují složitější technologii: patrona s dvousložkovou pryskyřicí, kterou zasunete do otvoru ve zdi, obsahuje rychle tuhnoucí vinylesterovou pryskyřici a tvrdící přísadu. Zaražením a otáčením svorníku dochází k aktivaci obou složek a pryskyřice přilne k povrchu svorníku a spojí jej se stěnou vyvrtané díry. Vzniká velmi pevný spoj s vysokou nosností.

Hmoždinky do sádrokartonu

Největší rozdíl oproti dalším stavebním materiálům se týká sádrokartonu. Ten snese jen mírné zatížení a používají se pro něj skutečně specificky upravené hmoždinky. Jsou označeny modrou barvou a často vypadají jako umělohmotné, někdy i kovové kužele se spirálou jako u špičky vrutu. Taková hmoždinka se přímo zavrtává do podkladu a nemusíte pro ni vyvrtávat otvor. U sádrokartonu platí víc než nadmíru, že čím více se hmoždinka v otvoru tísní, tím lepší výsledek pevnosti dosáhnete. Pro sádrokarton, zvláště při zavěšení světel na stropu, ale můžete použít i kovové sklopné hmoždinky. Vypadají jako malá šipka, kterou sevřenou vsunete do otvoru a v dutině nad otvorem rozevřete.

Hmoždinky do dutých materiálů

Nylonové (křídlové) hmoždinky se používají do dutých stěn a tvoří je dva díly. Při utahování vrutu se zadní díl hmoždinky v polovině ohne a je přitisknut k zadní straně desky. Tyto hmoždinky mají více variant. Například se čtyřmi „křidélky“, které jsou ideální pro montáž do mělkých otvorů. Používají se k zavěšení obrazů, lehkých zrcadel a dalších lehkých předmětů. Tento typ hmoždinek zaručuje vysokou pevnost v sádrokartonu a podobných materiálech.