Proč bývají voříšci tak veselí, inteligentní a méně často nemocní, než jejich ušlechtilí psí kamarádi? Může za to především genetika. Když se k volné lásce sejdou dva svobodymilovní psí rodiče, odehraje se to většinou při zcela náhodném setkání kdesi na ulici. Však se také voříškům ne nadarmo říká pouliční směs. Ani vzdáleně tak nehrozí příbuzenské křížení a tím zvýšené riziko dědičných nemocí a sklonů k degeneraci.

Naopak, potomstvo zpravidla dědí pozitivní vlastnosti rodičů. Vzhledově sice ani tak ne, tam se příroda dokáže dopustit neuvěřitelných kreací, zato povahově bývají voříšci vybaveni po riodičích většinou tím lepším.

Také raná socializace štěňat kříženců vede k tomu, že jsou vybaveni větší odolností, vytrvalostí a životaschopností. O štěňata kříženců se totiž většinou nepečuje tak přehnaně jako o ta, která se narodila z ušlechtilých rodičů určených k chovu daného plemene.Voříšci se musejí umět postarat sami o sebe, a to z nich dělá nerozmazlené průbojné, ale ne přehnaně agresivní jedince.

Nic si nevynucují, zato vděčně přijímají vše dobré, co je cestou životem potká. Když se dostanou k milujícímu páníčkovi, jsou za to osudu vděční a projevují mu veškerou svou psí lásku a oddanost. Může se samozřejmě stát, že kříženec zdědí po obou rodičích něco nedobrého. Zejména v malých obcích, kde je psů jen pár, mohou být i voříšci degenerovaní příbuzenským křížením.

Většinou však ve voříškovi získáte veselého a oddaného kamaráda, s nímž se sice nebudete chlubit na výstavách, zato s ním prožijete krásné roky, často dlouhé, protože vitální kříženci se mnohdy dožívají vysokého věku.