Nejnovější

Vodní kámen zlikviduje konvici, myčku i pračku. Zatočte s ním některou z osvědčených metod

Stále doznívají některé jarní houby, ale už se začínají objevovat holubinky, což jsou první poslové houbového léta.

Holubinka mandlová

Její klobouk má typickou masově růžovou či hnědou barvu klobouku. Nalézt ji lze prakticky ve všech typech lesů, zejména se jí daří v bučinách, doubravách, ale i pod smrky. Její název odkazuje na chuť za syrova, která je výrazně mandlová. Zpracovat je můžete mnoha způsoby: hodí se do polévek, směsí, omáček, pod maso, můžete ji naložit do octa, smažit nebo i grilovat. Velmi vhodná je i na sušení, proto si můžete udělat zásobu na zimní měsíce.

Hřib kovář

Jsou jedněmi z prvních hřibovitých druhů, které lze nalézt. Hřib kovář roste ve všech typech lesů, častěji ve vyšších oblastech. Je nápadný svým zbarvením do odstínů oranžové, červené, hnědé až olivové barvy. Řadí se mezi takzvané modráky, tedy houby, které v místě řezu zmodrají. Tento jev je způsoben rychlou oxidací kyselin a rozhodně neznamená, jak je někdy mylně uváděno, že by taková houba byla nejedlá nebo dokonce jedovatá.

Samozřejmě vždy záleží na konkrétním druhu houby. Hřib kovář je velmi chutný, ale vyžaduje důkladnou tepelnou úpravu. V syrovém nebo málo tepelně zpracovaném stavu může způsobit žaludeční potíže. Bohužel se nehodí na sušení, ale ve smaženici a jiných houbových pokrmech se blýskne. Kde pak lze nalézt podobný hřib borový a hřib dubový je nasnadě.

Ryzec pravý

Houby z tohoto rodu jsou ideální pro nezkušené houbaře, kteří ze strachu z otravy nesbírají nic jiného než bedly, praváky a suchohřiby. Jedlé druhy této naoranžovělé houby odlišíte snadno – ryzce s bílým mlékem jsou až na výjimky nejedlé, ryzce s oranžovým až červeným mlékem jsou chuťově výtečné. Rostou hojně obvykle ve skupinách na travnatých místech pod borovicemi. Mají kořenitou pikantní chuť a právě do takových jídel se skvěle hodí. Výtečné jsou zejména naložené v octovém nálevu, kde si uchovají svoji křehkost.

Hlíva plicní

Na rozdíl od hlívy ústřičné je světlejší a subtilnější. Ve stáří pak na okraji klobouku a v lupenech postupně žloutne. Vyrůstá hojně v trsech na pařezech a odumírajících kmenech listnáčů. Daří se jí zejména ve vlhčím prostředí, proto se často objevuje podél vodních toků a v lužních lesích. Hlíva plicní, podobně jako hlíva ústřičná, se hodí do polévek, guláše nebo na řízky či pod maso. Jelikož nešlemovatí, je doporučována k nakládání. Čtěte také: Jak netradičně uchovat nasbírané houby.

Další zajímavé úlovky

Dalšími častými letními obyvateli lesů a hájů jsou bedly. Ty jistě nemusíme blíže představovat. A zdaleka nejsou jediným druhem, který se dá v létě sbírat a patří nejen mezi jedlé, ale též výtečné houby, jako je houžovec hlemýžďovitý. Jeho popis, kuchyňské využití a údajné léčivé účinky necháme již na vás a vašem atlasu hub, který byste měli pro jistotu vždy do lesa nosit s sebou.

Zdroj: liveoutdoors.com, houby-rostou.cz.