Stará sekera po dědečkovi možná nevypadá nejlépe, rozhodně ale stojí za znovuoživení. Na rozdíl od moderních výrobků je to totiž ještě opravdu poctivá kovářská práce. Když ji správně nabrousíme, bude nám spolehlivě sloužit ještě dlouhá léta.

Dobře nabroušená sekera dokáže přímo zázraky, pohodlně s ní můžeme například i uříznout molitan. Opravdu starý kousek nejprve důkladně prohlédneme. Pokud má hodně poničené ostří, určitě se vyplatí nejprve se poohlédnout po kovářské dílně. Důkladné vykování jí doslova navrátí život, navíc nám kovářský mistr na rovinu řekne, zda ještě vůbec stojí za to právě touto sekerou se zabývat. Stejný postup doporučujeme i po nákupu nových štípacích klínů, které jsou zpravidla pouze hrubými odlitky a ostří nemívají většinou vůbec žádné.

Pokud je sekera jenom ztupená a nejsou na ní větší zuby, snadno zvládneme její nabroušení sami. Vystačíme přitom s klasickým brouskem, který koupíme v každém železářství za 100 až 200 korun. Brousíme pod vodou, krouživými pohyby proti ostří, nejprve jeho hrubší, poté jemnější stranou. Pomocí diamantového pilníčku napravíme i menší deformace. Pokud si chceme ostření usnadnit a urychlit, skvěle nám poslouží ostřič s drážkou, určenou právě k ostření seker. Táhlými opakovanými pohyby bychom měli mít za chvíli hotovo.

Máme-li k dispozici elektrickou brusku, pak ji samozřejmě můžeme použít, ale jedině v případě, že umožňuje při broušení průběžné chlazení, aby se ostří nevyhřálo a nezměnilo vlastnosti. Hodně ztupenou sekeru nebo nástroj s většími zuby raději svěříme odborníkovi. Pozor na sekery, kombinované s plastovou rukojetí, které nesnesou kovářské broušení a nahřívání ve výhni.