Jsou spolehlivou okrasou našich zahrad, která nám dělá radost po léta. Většina z nich je nenáročná a během vegetačního období vystačí s pravidelnou zálivkou, občasným pohnojením a odstraněním plevele. Aby tomu tak ale bylo i nadále, musíme některé druhy trvalek ochránit před nadcházejícími mrazy. Různé rostliny však mají rozdílné nároky.

Většina u nás běžně pěstovaných trvalek nevyžaduje speciální ochranu. Ty spolehlivě mrazuvzdorné, jako jsou zvonky, kopretiny, chrpy a další, snášejí teploty hluboko pod nulou, protože jsou i ve svém původním prostředí zvyklé na drsnější zimy. Proto je nemusíme ani přikrývat chvojím, i když ve vyšších nadmořských výškách tím rozhodně nic nezkazíme.

Na mráz citlivější druhy snáší bez následků jen několik málo stupňů pod nulou. Do této skupiny patří třeba máčka, tiarela či ostrožka. Mnoho trvalek, patřících k citlivým druhům, sice namrzá, ale po zimě většinou bez problémů znovu obráží. Stačí je na jaře seříznout hluboko u země, až do živé tkáně.

Citlivější rostliny se vyplatí před zimou zakrýt. K tomu můžeme použít suché listí, slámu nebo netkanou textilii. Vhodné je i chvojí, s nímž se rostlinky na jaře snadno vypořádají, a pokud je nestihneme odstranit včas, klidně jím začnou prorůstat. Naopak naprosto nevhodná je plastová fólie, pod níž se mohou zapařit a při prvním oteplení zahnívat.

Vysoké trávy svážeme provázkem jako celý trs pod uschlým květenstvím, aby se do nitra balu nedostala voda a trvalka zcela nevymrzla. Extrémně citlivé druhy můžeme raději na zimu vyzvednout ze záhonu, umístit do přepravky a uskladnit ve světlé místnosti, v níž teplota neklesá pod bod mrazu.

Zejména pro choulostivé skalničky může být nebezpečný tající sníh a následně mrznoucí voda. Proto je vhodné nad takovými trsy vytvořit malou stříšku, která rostlinky ochrání i před ostrým zimním sluncem. I v tomto případě nám dobře poslouží větvičky jehličnanů, které zapíchneme do půdy a volně překryjeme přes sebe.