Padající sníh může i zabíjet. Jak předejít úrazu a poškození střechy?
Dům
05. prosince 2014 05:26
/
redakce
📷
1 fotografie v galerii
Bezpečnost kolem domu i snížení zátěže střechy zajistí i při velké sněhové nadílce instalace sněhových rozrážečů / drevostavby.cz
Sněhová sprška za krkem je nepříjemná a může způsobit i vážný úraz. Vrstvy sněhu, sjíždějící ze střechy, bývají totiž ze spodní strany zledovatělé. Navíc sníh i něco váží. Nebezpečné jsou i rampouchy, které napohled působí tak pohádkově. Proto je nejlepší jejich pádu předcházet instalací sněhových zábran nebo rozrážečů.
Velké vrstvy sněhu na střeše znamenají i neúměrnou zátěž pro střešní konstrukci. Největší nebezpečí pro střechy nastává, když napadne více než půl metru čerstvé sněhové pokrývky. Zatímco kubík čerstvého sněhu váží asi 100 kilogramů, starý mokrý sníh je až 3x těžší.
Nejtěžší a nejnebezpečnější je sníh, který padá, když se teplota vzduchu pohybuje kolem 0 °C. Za jediný den dokáže na horách napadnout až metr sněhu, ve městech zhruba 30 centimetrů.
Do nadmořské výšky 400 m n. m. není protisněhová ochrana nutná. V oblastech mezi 600 a 900 m n. m. je třeba instalovat speciální zachytávače a rozrážeče sněhu. Ve vysokohorských zátěžových oblastech se podle stavebních norem musí na okraj střechy montovat účinnější zábrany v podobě desky nebo tyčového zátarasu.
Umístění sněhových zábran je doporučováno na střechy o sklonu vyšším než 10 stupňů. Obvykle je tvoří jedna či více trubek, osazených do konzol, které se liší podle druhu krytiny a instalují se v jedné či více řadách nad sebou. Dalším typem jsou zábrany deskové, tvořené kovovým roštem nebo perforovanou deskou.
Existují také atypické sněhové zábrany, například speciální háky, do nichž se obvykle vkládá dřevěná kulatina. Pohledově neruší, takže jsou vhodné například pro stavby v chráněných územích. K dalším bezpečnostním prvkům patří rozrážeče sněhu nebo speciální tašky s výstupky, které sjíždějící masu roztrhají na menší díly.
Zábrany nemusíme instalovat po celém obvodu střechy, určitě by ale měly být nad vchody, chodníky, parkovišti nebo tam, kde potřebujeme chránit přilehlý majetek. Naopak v místech, kde nebezpečí nehrozí, raději necháváme sníh ze střechy volně sjíždět. Ulehčíme tak krovům a vyhneme se potížím s rychlým táním větší masy sněhu v jarních měsících.
Velké vrstvy sněhu na střeše znamenají i neúměrnou zátěž pro střešní konstrukci. Největší nebezpečí pro střechy nastává, když napadne více než půl metru čerstvé sněhové pokrývky. Zatímco kubík čerstvého sněhu váží asi 100 kilogramů, starý mokrý sníh je až 3x těžší.
Nejtěžší a nejnebezpečnější je sníh, který padá, když se teplota vzduchu pohybuje kolem 0 °C. Za jediný den dokáže na horách napadnout až metr sněhu, ve městech zhruba 30 centimetrů.
Do nadmořské výšky 400 m n. m. není protisněhová ochrana nutná. V oblastech mezi 600 a 900 m n. m. je třeba instalovat speciální zachytávače a rozrážeče sněhu. Ve vysokohorských zátěžových oblastech se podle stavebních norem musí na okraj střechy montovat účinnější zábrany v podobě desky nebo tyčového zátarasu.
Umístění sněhových zábran je doporučováno na střechy o sklonu vyšším než 10 stupňů. Obvykle je tvoří jedna či více trubek, osazených do konzol, které se liší podle druhu krytiny a instalují se v jedné či více řadách nad sebou. Dalším typem jsou zábrany deskové, tvořené kovovým roštem nebo perforovanou deskou.
Existují také atypické sněhové zábrany, například speciální háky, do nichž se obvykle vkládá dřevěná kulatina. Pohledově neruší, takže jsou vhodné například pro stavby v chráněných územích. K dalším bezpečnostním prvkům patří rozrážeče sněhu nebo speciální tašky s výstupky, které sjíždějící masu roztrhají na menší díly.
Zábrany nemusíme instalovat po celém obvodu střechy, určitě by ale měly být nad vchody, chodníky, parkovišti nebo tam, kde potřebujeme chránit přilehlý majetek. Naopak v místech, kde nebezpečí nehrozí, raději necháváme sníh ze střechy volně sjíždět. Ulehčíme tak krovům a vyhneme se potížím s rychlým táním větší masy sněhu v jarních měsících.
Kam dál?