Vánoce mají být svátky klidu a pohody, ale ne vždy to platí. Lidé se honí, aby stihli uklidit, navařit a nakoupit dárky. Mnohdy si ale lámou hlavu, čím potěšit babičku, která už všechno má, nebo jestli děti nejsou ještě malé na technické vymoženosti. Jak pro starší tak pro mladší někdy lidé s oblibou sahají po živých dárcích, které však ne každého vždy potěší.

Štěňátko, kočička nebo králíček jsou sice hezká zvířátka, ale je s nimi spojeno mnoho starostí. Proto by si měl každý jejich nákup rozmyslet.

Mazlíčka pod stromeček si většinou přejí děti. Píšou Ježíškovi, nebo později ve starším věku prosí rodiče, aby zvířátko dostali. Nejčastěji si přejí pejska. Realita je však taková, že mazlíček dítě baví jen nějakou dobu, hraje si s ním, ale k povinnostem se nemá. A neplatí to jen u psů, ale také u koček, králíků, morčat, křečků, želviček nebo rybiček.

Každé zvíře totiž potřebuje péči. S některým je potřeba chodit ven, jinému je potřeba čistit klec nebo akvárko a jiné podobné starosti. A toho jsou si rodiče moc dobře vědomi. V praxi se totiž stává, že si dcera nebo syn se zvířetem pohrají, ale pravidelné vycházky ven už jim nehrají do noty a uklízení nepořádku po svém miláčkovi jim nevoní už vůbec.

Proto se rodiče v mnohých případech vyhýbají živým dárkům jako čert kříži. Často ale prosebným dětským očím podlehnou prarodiče nebo starší sourozenci, kteří pak mazlíčka pořídí. V některých případech obměknou i rodiče a zvíře se stává součástí rodiny. V opačných případech vznikají hádky a zvíře takříkajíc letí z bytu.

Proto se některé útulky v období Vánoc chystají na příjem psů, protože ze zkušenosti ví, že zvíře pod stromečkem je ne vždy potěšujícím překvapením. Proto by si měl každý rozmyslet hned několik věcí. Zda je živý dárek opravdu potřebný a není lepší variantou něco jiného, jestli skutečně zvíře potěší a zda neexistuje riziko, že bude nakonec smutný nejen obdarovaný, ale také němá tvář, která skončí v útulku.