Vídáme je v zahraničních filmech a jejich instalaci nabízí již i řada firem u nás. Výhody využívání drtiče kuchyňských odpadků však nejsou tak jednoznačné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pozor na předpisy!

Drtič odpadků je zařízení, určené k likvidaci veškerých kuchyňských odpadků, vzniklých v domácnosti, a propagátoři tohoto postupu v čele s firmami, které je nabízejí, zpravidla hlásají, že v nich můžeme drtit vše, co se běžně v přírodě rozloží. Navíc deklarují, že je konstruován pro drcení i velmi tvrdých materiálů, jako jsou například kosti, což prý prospívá drtiči i odpadnímu potrubí, které se tím pročišťuje.

Správně zkonstruovaný drtič by měl bez problémů „rozkousat“ slupky z brambor a celé brambory, odřezky masa včetně šlach a kloubů, veškeré ovoce, zeleninu, kosti, skořápky ořechů a vajec, staré pečivo, zvadlé květiny, kávovou sedlinu i s filtrem, čajové sáčky, zbytky z talířů, cigaretové nedopalky, papírové kapesníčky i utěrky. Snížíme tím prý množství odpadků v domácnosti nejméně o 60 procent. Ministerstvo životního prostředí je však jiného názoru!

Nejlevnější drtič pořídíme za zhruba 5000 korun, nejluxusnější i za několik desítek tisíc. Pokud však je naše obydlí připojeno na veřejnou kanalizaci, tyto peníze můžeme považovat za vyhozené z okna. Většina stokových systémů v České republice totiž není na používání těchto zařízení konstruována, takže je jejich používání Kanalizačním řádem přímo zakázáno a uživateli hrozí mastná pokuta.

Kanalizační řád stanovuje podmínky, za nichž se producentům odpadních vod povoluje vypouštět do kanalizace pro veřejnou potřebu odpadní vody z určeného místa, ve stanoveném množství a při dodržení nejvyšší přípustné míry znečištění. Ty byly stanoveny, aby odpovídaly normované produkci znečištění od obyvatelstva. Používáním drtičů mohou být tyto limity překračovány.

Kompostovatelný kuchyňský odpad je podle vyhlášky Ministerstva životního prostředí (č. 381/2001 Sb.) zařazen do kategorie komunálního odpadu a je veden jako biologicky rozložitelný odpad z kuchyní a stravoven. Jedná se tedy zásadně o odpad a jako s odpadem je také s ním nutno zacházet a zneškodňovat ho v souladu s požadavky zákona o odpadech. V seznamu látek, které nejsou odpadními vodami, a nesmějí tudíž vniknout do stokové sítě, je pod položkou 21 jasně uvedeno: pevné odpady včetně kuchyňských odpadů, ať ve formě pevné nebo rozmělněné, které se dají likvidovat tzv. suchou cestou. Hlavním důvodem je nebezpečí přetěžování kapacity čističek odpadních vod. Tudíž pozor – ne všechno, co je na našem trhu k dostání, je současně i povoleno.